Rychle rostoucí litoměřická sídelní aglomerace se stala zárodkem vrcholně středověkého města, ustanoveného zde v první třetině 13. století. Město vzkvétalo a záhy získalo všechny atributy středověkého královského města: kamenné domy, kostely, kláštery a v neposlední řadě i městské hradby a brány. Litoměřické městské právo se stalo vzorem pro řadu dalších měst v českém království. Na přelomu 13. a 14. století zde byl vystavěn (dodnes z části dochovaný) královský městský hrad. Ve městě byla provozována četná řemesla, zpracovávaly se zde zejména zemědělské produkty jako např. vinná réva, důležitý zdroj příjmů přinášel městu i labský říční obchod.
Počátek husitské éry se do dějin města Litoměřic zapsal hromadným povražděním přívrženců husitského hnutí. S úmyslem vyhnout se konfrontaci s Janem Žižkou, který nedaleko odsud vystavěl svůj jediný hrad Kalich, připojily se Litoměřice k umírněnému pražskému husitskému svazu. V závěrečné fázi husitské revoluce se dokonce ocitly na straně radikálních husitů. I přes tyto zvraty se městu významnější pohromy spojené s husitskými válkami naštěstí vyhnuly.
Doba renesance přinesla městu další velké období rozkvětu, o čemž dodnes vypovídají bohatě zdobené městské domy nebo mohutné hradby, které byly na počátku 16. století podstatně rozšířeny a modernizovány. Svědectvím o kulturním vzestupu je i skutečnost, že se zde roku 1577 konala i první doložená pitva v českých zemích. Naproti tomu znamenalo následné období třicetileté války 1618 - 1648 dobu strádání, zmaru i nuceného exodu obyvatel města (např. známý literát Pavel Stránský) do zahraniční. Následkem toho pak zůstala více než polovina domů ve městě opuštěných.
Poválečná doba přinesla městu novou tvář v podobě rozmachu barokní architektury (nejvýznačnějšími litoměřickými architekty té doby byli otec a syn Giulio a Octavio Broggiové s italskými kořeny) a také v povýšení původní kapituly (proboštství) na biskupskou diecézi roku 1655. Ta má zde své sídlo při katedrále svatého Štěpána na Dómském vrchu dodnes. Na přelomu 18. a 19. století začíná docházet k jazykové proměně, kdy byla dosud převládající čeština nahrazována postupně němčinou. Vývoj Litoměřic v závěru barokního období poznamenala výstavba mohutné terezínské pevnosti s rozsáhlým systémem předsunutých opevnění, situovaná na protilehlém břehu řeky Labe ve vzdálenosti 3 km od centra města.
V období národního obrození působila v Litoměřicích řada význačných osobností, dvě z nich však patří k čelním osobnostem české kultury. V letech 1799 - 1815 vyučoval na zdejším gymnáziu Josef Jungmann. Díky němu se litoměřické gymnázium stalo první institucí svého druhu, na níž se započalo s výukou českého jazyka. Svůj osud navždy spojil s Litoměřicemi i nejslavnější básník českého romantismu Karel Hynek Mácha. Do Litoměřic se přistěhoval na konci září roku 1836, aby zde započal svoji novou životní etapu advokátního praktikanta. Ta však trvala bohužel jen velmi krátce, již 6. listopadu 1836 následkem infekční choroby Mácha v Litoměřicích umírá. Pohřben byl bez jakéhokoliv většího ohlasu o dva dny později, až s odstupem času se stal jeho hrob kultovním místem.
19. století s bouřlivým hospodářským rozvojem se významně podepsalo na dosavadní podobě města. Dochází k částečnému boření hradeb, čemuž neunikla žádná ze čtyř městských bran (1831 - 1863). Roku 1874 do města vstoupila poprvé železnice, budují se i nové obytné čtvrti. Na počátku 20. století roste význam Litoměřic jako významného vojenského města.
Vznik Československé republiky přivítala zdejší německy hovořící většina se značným odporem, kontrolu nad městem se podařilo československému státu prosadit poměrně pozdě a to až vojenským zásahem 11. prosince 1918. Řešení národnostní otázky zde znovu silně ožilo v souvislosti s nástupem nacistů k moci v sousedním Německu. V roce 1938 byly Litoměřice v rámci sudetského území připojeny k Německu, z města odešlo 5000 obyvatel a na protilehlém břehu Labe mezi Litoměřicemi a Terezínem byla vymezena nově vzniklá státní hranice. Symbolem těchto smutných dnů se stal narychlo zorganizovaný převoz ostatků básníka Karla Hynka Máchy do Prahy. V roce 1944 byl na okraji města zřízen koncentrační tábor, jehož smyslem bylo dodat pracovní síly pro nově budovanou podzemní továrnu Richard, vystavěnou v bývalém vápencovém dole pod vrchem Bídnicí. Sovětské vojsko osvobodilo město 10. května 1945, v letech 1945 - 1946 pak došlo k nucenému odsunu zdejšího německého obyvatelstva.
Dnes jsou Litoměřice velmi vyhledávaným městem a to nejen pro milovníky památek a historie. Velkým lákadlem je například také výstaviště Zahrada Čech, kde se kromě stejnojmenného ovocnářského veletrhu pořádá řada dalších veletržních i kulturních akcí.
Z velkého množství památek a zajímavostí ze stručnosti vybíráme jen ty nejznámější z nich: z části dochovaný systém městského opevnění s hradbami, baštami (v té největší sídlí Správa CHKO České středohoří) a královským hradem (dnes slouží jako regionální vinotéka), barokní biskupská rezidence s katedrálou svatého Štěpána na Dómském pahorku, z mnoha dalších kostelů např. Děkanský kostel Všech Svatých při náměstí či kostel Zvěstování Panny Marie, který funguje zároveň jako výstavní či koncertní síň, Diecézní galerie a muzeum, dům "Na Vikárce" se zpřístupněnou Máchovou světničkou, dům "Kalich" s unikátní renesanční městskou vyhlídkou ve tvaru kalichu, Severočeská galerie výtvarného umění, archaický typ středověkého domu nazývaný "gotické dvojče", věž městského opevnění známá pod jménem "Jezuitská hvězdárna", využívaná dnes jako muzeum loutek, katovna, Oblastní muzeum ve staré radnici na litoměřickém náměstí, divadlo K.H. Máchy, jehož budova z roku 1822 je nejstarší divadelní budovou v Čechách, zpřístupněné městské podzemí atd.
Výčet turistických zajímavostí v blízkosti Litoměřic by dal rovněž na velmi dlouhý seznam. Na jeho předním místě by neměla chybět hlavní krajinná dominanta vrch Radobýl nebo již zmíněná pevnost Terezín se svou pohnutou historií. Na okraji místní části zvané Pokratice, kde se roku 1796 narodil legendární zločinec Václav Babinský, se nachází vrch Mostná hora s rozhlednou a také jedna z nejvýznačnějších botanických lokalit Českého středohoří - přírodní rezervace Bílé stráně. V její blízkosti pak naleznete i zajímavý skalní útvar Kočka.
