Ústí nad Labem

Město Ústí nad Labem leží téměř uprostřed Českého středohoří. Ačkoliv díky své špatné pověsti samo o sobě příliš turistů neláká, jeho okolí je tvořeno nádhernými krajinnými a přírodními scenériemi. Kromě toho, že Ústí n.L. je důležitým průmyslovým centrem, je zároveň krajským i univerzitním městem. Se svými 93.000 obyvateli (stav k roku 2012) je bezpochyby největším městem Českého středohoří.

Historické centrum města se nachází v kotlině na levém břehu labského údolí, nad ústím řeky Bíliny do Labe. Na jihu je tato kotlina ohraničena Soudným vrchem s výletní restaurací Větruší, na se severovýchodě pak další dominantou města - Mariánskou skálou. Jak ukazují výsledky archeologických výzkumů, bylo toto příhodné místo osídleno již dávno před založením města. Mezi nejstarší doklady patří nálezy mamutích kostí, objevené v samém centru města. Z velké řady archeologických nálezů patří mezi nejzajímavější objev rondelu z mladší doby kamenné přímo v prostoru dnešního Mírového náměstí. Jednalo se o kruhový kultovní areál, obehnaný dvojitým příkopem o průměru osmdesáti metrů.

V období raného středověku byl prostor dnešního centra města osídlován slovanským obyvatelstvem. Význam tehdejší osady na soutoku Labe a Bíliny posílilo vybudování hradiště s celnicí, jehož úlohou byl výkon státní správy v této části přemyslovského státu a dohled nad labskou obchodní stezkou. V jeho sousedství se postupně rozvíjelo sídliště řemeslníků a obchodníků, které dalo později za vznik celému městu. Nejstarší hodnověrná písemná zpráva o Ústí pochází z roku 1057. O jeho významu ve 12. století zase vypovídá skutečnost, že se zde roku 1186 konala svatba dcery českého knížete Bedřicha - Žofie - s Albrechtem Míšeňským.

O tom, že Ústí nad Labem drželo status královského města jsme informováni zprávou datovanou rokem 1249. K založení města ale došlo někdy před tím, snad již ve 30. letech 13. století. Součástí městského areálu byl i královský kamenný hrad, který v této obě nahradil starší původní hradiště. Ke kostelu svatého Vojtěcha přibyl ve 13. století farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Ve středověku bylo celé město obehnáno kamennými hradbami, přístup do města umožňovaly 4 brány. Uvedené opevnění prošlo krvavou zkouškou v roce 1426. Městu, obleženému Husity vytáhlo na pomoc vojsko, shromážděné mezitím v Sasku. Husité obléhání dočasně přerušili a po velkém vítězství v bitvě, kterou svedli v neděli 16. června s křížovou výpravou na nedalekém návrší "Na Běhání", se vrátili zpět k Ústí. Tentokrát již město husitskému náporu neodolalo a bylo vítěznými husity těžce zpustošeno. Z této rány se město dlouho zotavovalo, od přelomu 15. a 16. století zažívalo opět velké období rozkvětu.

Náboženská nevraživost v převážně katolickém Ústí vyvrcholila v roce 1617 defenestrací primátora města, kterou měli na svědomí ústečtí protestanti. Tato událost se stala předzvěstí Třicetileté války, kterou odstartovaly o rok později podobné události v hlavním městě. Během Třicetileté války bylo Ústí těžce zkoušeno procházejícími vojsky, podobně jako ostatní místa a kraje Českého království. Další ranou, která město v 17. století postihla, byla morová epidemie propuknuvší v roce 1680. Na její paměť byla na skále nad městem vystavěna (dnes již neexistující) barokní kaple Navštívení Panny Marie.

Ani v následujícím, 18. století, se město nevyhnulo nežádoucím pobytům vojsk, která tudy v průběhu válek o dědictví rakouské procházela. Podobně tomu bylo i v roce 1813 v souvislosti s napoleónskou bitvou u nedalekého Chlumce. Nicméně v 19. století začalo Ústí procházet bouřlivým rozvojem, který proměnil dosud spíše provinční město na nejdůležitější hospodářské centrum regionu. Skutečnost, že Ústí leželo na okraji hnědouhelné pánve a zároveň na důležité říční a železniční (1851 zprovozněna trať Praha - Drážďany) dopravní tepně, měla za následek velký průmyslový rozmach. V roce 1856 se k dosud tradičním průmyslovým odvětvím přidal i Spolek pro chemickou a hutní výrobu, který se brzy stal průmyslovým symbolem města. Velký objem výroby a přepravy zapříčinil, že se na přelomu 19. a 20. století stalo Ústí nejvytíženějším přístavem Rakousko-Uherska. I za první republiky se město stále hospodářsky rozvíjelo, celosvětově úspěšnými se staly např. výrobky z továrny Georg Schicht (dnes Setuza). Její reklamní oddělení předvedlo v roce 1929 poprvé v československých dějinách zvukový film.

V souvislosti s nástupem Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu, stávala se politická situace v Ústí, kde žilo vedle německé většiny zhruba 20% Čechů, čím dál napjatější. V důsledku Mnichovské dohody opustilo v roce 1938 československé vojsko linii betonového opevnění, která procházela přímo městem. Ústí tak stejně jako celé pohraničí připadlo k Německé říši. Fatálním dopadem druhé světové války se pro město staly spojenecké nálety z konce roku 1944 a zejména pak z dubna roku 1945. Zabito bylo přes 500 lidí, zcela zničena byla městská část Ostrov pod Větruší. Těžce poškozeno bylo samotné centrum města, komunikace i průmyslové závody.

Po odsunu německého obyvatelstva a nástupu socialismu změnilo město zcela svůj ráz. Stará zástavba byla z velké části vybourána a nahrazena novými stavbami v socialistickém duchu. Své dřívější slávy město již nikdy nedosáhlo. S rozvojem těžkého průmyslu a následným katastrofickým zhoršením kvality ovzduší se naopak stalo symbolem socialistické neúcty k lidem a životnímu prostředí vůbec.

Změnu v tomto neblahém trendu přinesla až Sametová revoluce v roce 1989, která měla v Ústí vedle politických cílů i silný ekologický podtext. V současné době prochází město další velkou změnou. Jeho tvář se opět revolučně mění díky čilému stavebnímu ruchu: adaptovány jsou staré budovy, na velkých prolukách v centru města vznikají celé komplexy moderní architektury.

Vedle řady státních, krajských a komunálních úřadů, které jsou pro krajská města typická, nalézá se v Ústí nad Labem od roku 1991 také Univerzita J.E. Purkyně s řadou fakult. I když město Ústí n.L. nemá díky svému novodobému osudu dochovánu historickou zástavbu v takové míře, jako je tomu u většiny našich měst, nalezneme zde mnoho zajímavých památek a pozoruhodností. Již zmíněný gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie je znám zejména díky své šikmé věži, která je vychýlena o více než 2m od své kolmé osy. K tomuto náklonu došlo po dopadu bomby v blízkosti věže během ničivých náletů v roce 1945. Věž je bez konkurence nejšikmější kostelní věží u nás a se svými parametry zaujímá přední pozice i v celoevropském srovnání. Přestože nedaleko stojící kostel sv. Vojtěcha má dnes barokní podobu, je svým původem nejstarším kostelem v Ústí. K jeho západní stěně přiléhá barokní budova dominikánského kláštera. Třetím kostelem v centru města je tzv. "Červený" protestantský kostel apoštola Pavla z roku 1906. Novodobého původu jsou rovněž další památné budovy jako např. Městské lázně z roku 1908, divadlo z roku 1909 nebo četné palácové vily ústeckých průmyslníků a podnikatelů z konce 19. a počátku 20. století.

Zajímavé jsou rovněž památky technického a průmyslového rázu: železniční most (znovu vybudovaný po druhé sv. válce), most E. Beneše z roku 1936, bývalá i současná správní budova Spolku pro chemickou a hutní výrobu a v neposlední řadě také (včetně svých nedostatků) architektonicky zajímavě řešený "Mariánský" most přes Labe z roku 1998.

Z ústeckých dominant stojí určitě za zmínku mohutná Mariánská skála (devastována bohužel částečně kamenolomem) a nad městem se tyčící budova výletní restaurace Větruše . Ta je dnes spojena lanovkou s obchodním centrem Fórum, jehož architektura imituje původní městské středověké opevnění. Řada dalších krásných a zajímavých památek dnešního města se nachází na katastrech dřívějších vesnic, které byly městem postupem času pohlceny. Nejznámější z nich je určitě na strmé skále nad Labem situovaný hrad Střekov, nebo pod ním vybudované Masarykovo labské zdymadlo z let 1924-1936, které bylo v době svého vzniku největším vodním dílem v Československu. Nedaleko odsud se zase nachází unikátní skalní útvar Vrkoč s monumentálním Vaňovským vodopádem. Vodopády jsou vůbec velkým ústeckým fenoménem, v prudkých svazích labského kaňonu v sousedství města se jich nachází velké množství. Při popisu turistických cílů pak nelze rozhodně opomenout ani zoologickou zahradu v Krásném Březně nebo městské muzeum.