Národní přírodní památka a geologická lokalita světového významu se skrývá v mělkém údolí nad levým břehem Hnojnického potoka asi 1 km jihovýchodně od obce Hnojnice. Jedná se o nevýrazné návrší částečně narušené lomovou stěnou, v níž jsou patrné přírodní kresby sluncí vzniklé v důsledku dávné sopečné činnosti.
Místo bylo v minulosti využíváno jako lom pro těžbu ostřiva určeného k výrobě cihel v dnes již zaniklé cihelně, nacházející se odsud západním směrem. Krátce poté, co zde byla geologem doktorem Malkovským zjištěna přítomnost kamenných sluncí, přistoupilo se k zastavení těžby a místo bylo vyhlášeno chráněným územím o rozloze 0,82 hektaru. Roku 1992 pak byla tato lokalita "povýšena" mezi národní přírodní památky České republiky. Z důvodu ochrany je území využíváno pouze pro vědecké a osvětové účely. Protože je místo snadno přístupné a často navštěvované, stávají se křehké součásti lomové stěny předmětem zájmu nenechavců. Důsledkem této činnosti a přirozené eroze jsou dnes jádra některých sluncí tvořena jen prázdným otvorem. Čištění a údržbu bývalé lomové stěny provádí státní ochrana přírody v několikaletých intervalech.
Kamenná slunce se skládají z tmavého zaobleného jádra, obklopeného paprsčitě rozpraskanou horninou. Velikost jader dosahuje až ke 30 cm, s paprsky se pak rozměr těch největších sluncí blíží jednomu metru. K vidění je zde okolo patnácti větších sluncí, počet malých sluníček jde do desítek exemplářů. A jak tento úkaz vznikl? Podle geologů zde v době před více než dvaceti milióny lety došlo k explozi žhavého magmatu, která prolomila výše položenou vrstvu vápenitých usazenin. Tím vzniklo na zemském povrchu jakési trychtýřovité hrdlo zaplněné magmatem s příměsí jílovitých hornin původního nadloží. Zatavené kusy jílu se pak staly přirozeným centrem chladnutí pro své nejbližší okolí tvořené horkým magmatem. Magma se v důsledku tuhnutí a smršťování okolo jílových jader paprskovitě rozpraskalo, čímž vznikl krásný úkaz připomínající kresbu slunce. Stejný jev, ale s podstatně méně výraznými exempláři, nalezneme i v menší lomové stěně na sousedním, asi 70 m vzdáleném pahorku. Další lokalitou, kde lze tento, ovšem nikoliv tak dokonale vyvinutý úkaz, pozorovat, jsou tzv. Kamenná slunce u obce Staré pospaná J. Macháčkem v roce 1991.
Zdejší lokalita je rozhodně zajímavá i z hlediska živé přírody. Z rostlin zde nalezneme např. len rakouský, kozinec rakouský, kozinec bezlodyžný, užanku lékařskou, bělotrn kulatohlavý, kavyl Ivanův, kavyl sličný, vlnici chlupatou, čistec přímý, silenku ušnici atd.
Ze zástupců říše zvířat bývá nejčastěji uváděna fauna teplo a suchomilných bezobratlých. K nim náleží např. kobylka Tettigonia caudata, vzácní střevlíci Notiophilus laticollis a Masoreus wetterhallii, motýl modrásek východní a soumračník proskurníkový. V okolních křovinách zase hnízdí slavík obecný. Nutno ovšem poznamenat, že pro uvedené rostliny a živočichy skýtá příhodnější podmínky již výše zmíněný a podstatně méně navštěvovaný přilehlý pahorek položený asi 70 m západním směrem.
Opominout nelze ani zajímavý výhled z tohoto místa. Zatímco hrad Házmburk, vyčnívá jen těsně nad obzorem, nabízí se odsud pěkný výhled na Chožovskou horu, Oblík, Srdov a Brník, Křížové vršky, Milou, Dlouhou horu, Číčov a Křížový vrch u Libčevse. Popojdeme li pak po cestě ještě o něco výše, nabídne se nám i nečekaný výhled do centrální části Milešovského středohoří.
