Kaple sv. Víta v Sinutci je součástí nevelkého poutního areálu, který zde vznikl díky "zázračné" vodě
zdejší studánky na přelomu 17. a 18. století.
Kaple je zasvěcena českému zemskému patronovi svatému Vítu. Naproti vchodu stojí mohutná starobylá lípa, která byla zřejmě vysazena při založení kaple. Již od pohanských dob se kultovní místa pojila se stromy, kameny a prameny, a právě zde, v Sinutci, je vše jako na dlani, ovšem v barokním a křesťanském podání. Mocný duchovní náboj tohoto místa, čerpá svoji sílu ze spojení živého stromu a kamene kaple.
Kaple byla zbudována kolem roku 1700 s pozoruhodným půdorysem, neboť navenek se jedná o běžnou obdélnou stavbu s polygonálním ukončením závěru, čemuž ovšem odporuje centralizující vnitřní půdorys čtverce s okosenými nárožími s nikami. K roku 1702 dokončil bílinský truhlář Pantzner do této kaple oltář. Asi v roce 1738 byl zřejmě kvůli problémům se statikou přisazen k jihozápadnímu nároží opěrák. V této době byl obdélníkový prostor před kaplí obehnán zdí s portálem, čímž vznikla jakási zvláštní předzahrádka. Nad smyslem této přístavby, která nemá v širokém dalekém okolí obdoby, se můžeme pouze dohadovat. Možná měla sloužit vzrůstajícímu počtu poutníků k oddělení od běžného ruchu vsi (např. zábrana před všudypřítomnou drůbeží a dobytkem), snad mohla nést po obvodu i nějaké provizorní pultové stříšky jako ochrana před deštěm. Nebo že by šlo o základy pro rozšíření kaple, od kteréžto investice mohlo být kvůli statickým problémům či pro nedostatek financí upuštěno?
O poutním životě toho není mnoho známo, tradice skončila s reformami Josefa II. v 80. letech 18. století. V 19. stol. byla kaple užívána k bohoslužbám již jen třikrát do roka (o třetím křížovém dni, v oktávu po Božím těle a na den svatého Víta) a i jako jedno ze zastavení při procesích do polí o křížových dnech. Tehdy byla doplněna v západní části jednoduchá dřevěná kruchta. Podle inventáře z roku 1827 zde byl kromě „štafírovaného“ oltáře svatého Víta např. obraz svatého Jana Nepomuckého, kazatelna, čtyři krátké lavice, čtyři kruhové obrazy evangelistů a ve věžičce dva zvonky, z nichž ovšem jeden byl prasklý. V pomyslném středu celé kaple i zdejšího kultu ale stál pacifikál – ozdobný pozlacený kříž z mosazi s relikvií samotného svatého Víta!
Osudy kaple po druhé světové válce byly v souvislosti s nuceným vysídlením původních německých obyvatel neblahé. Ještě v šedesátých letech byla provedena provizorní oprava střechy. Od té doby to však šlo s kaplí s kopce. Inventář byl rozkraden a zničen, propadla se střecha, celý areál zarostl bujnou vegetací. Naděje však přišla s nástupem nového tisíciletí: v roce 2009 se kaple ujal Spolek za záchranu kaple svatého Víta.
Použitý zdroj: Kvapil, J. – Honys, V. 2010: Studánkové putování do Sinutce z Libčevse přes Lahovice
