ceskestredohori.cz
turistický
informační portál

Úvodní strana
Turistika
Encyklopedie
Ubytování a rekreace
Přehled akcí
Obchod / e-shop
Služby
Odkazy
O stránkách
Vyhledat

Reportáž z cest
Křížové vršky, Písečný vrch a Kamenná slunce
Od své poslední návštěvy Křížových vršků jsem toužila zajít tam za pár týdnů znovu a podívat se, jak si počíná divizna brunátná (a nejen ona). Od pátečních, téměř tropických veder udělalo počasí výrazný skok k nižším teplotám, je téměř chladno, po obloze se sice honí šedá mračna, ale na chození a prohlížení rostlin je neděle 13.5.12 ideální. Můj dnešní cíl je Písečný vrch u Milé a Křížové vršky máme při cestě.

Auto jsem nechávám v obci Charvatce a širokou polní cestou se se psí společnicí ubíráme na Křížové vršky. Již při této cestě potkávám zajímavé, i když možná ne nejvzácnější rostliny, zběhovec ženevský, vikev plotní a ptačí, kozlík lékařský, když posléze zahnu zarostlou odbočkou k samému kopci, hned na jeho úpatí se moje duše zaraduje, zahlédnu ledenec přímořský, šalvěj luční a černýš rolní. Kopec mne již zdálky zaujal modrofialovou barvou, ale teprve zblízka mohu žasnout nad neskutečnou záplavou lnu rakouského, tisíce modrých kvítků se vlní ve slabém větru a tvoří úžasnou kompozici s kavyly a nízkými, kompaktními keříky tolity lékařské, všechna ta krása je ještě tu a tam dovršena výraznou diviznou brunátnou v různých odstínech od tmavě purpurové do světlé až namodralé, aby nechyběla žlutá barva, dodá ji trýzel škardolistý a vlnice chlupatá. Až nahoře u skalek nalézám bělozářku liliovitou, odkvetlý koniklec a fialové polštáře mateřídoušky. Přicházíme ke známé lavičce, kozinec bezlodyžný před ní je přece jen poněkud pošlapán, překrásné výhledy i dobrá viditelnost však nejsou pro mne dnes to hlavní. Nemohu se odsud odtrhnout a dosyta se vynadívat, foťák samozřejmě také nezahálí. Tohle zastavení mělo být jen na skok, jenomže to prostě nejde. Po prohlídce jižního a části východního svahu jdeme zvolna dolů, při ústí zarostlé cesty si povšimnu piply osmahlé a hlaváčku letního. Vracíme se k autu a popojedeme do nedalekého Hrádku, přes nějž vede modrá značka z Rané na Písečný vrch.

Ještě jsem na něm nebyla, ale jako vždycky, když se někam chystám, jsem si o něm předem něco přečetla. V polovině 20. století byla na severní straně kopce zřízena pískovna, později se začalo i s dobýváním křemence a při jeho těžbě zde probíhal záchranný archeologický výzkum, při kterém byly objeveny doklady lidské činnosti od paleolitu po střední dobu bronzovou. Teprve v r. 1996 bylo toto již zplundrované místo vyhlášeno Přírodní rezervací na ochranu vzácných rostlin (kavyly a kozince), živočichů (sysel obecný a kalous pustovka) a k zachování významné geologické lokality. Od r. 1974 je také archeologickou kulturní památkou.

Ze silnice, po které prochází značka, odbočíme doleva, úzká pěšinka nás vede přes rozlehlou louku s ledencem přímořským a pelyňkem pontickým, klikatí se mezi kvetoucími keři hlohu. Na východním úbočí kopce září do dálky spousta květů sasanky lesní, podél stezky, vinoucí se vzhůru, zaznamenám kozinec bezlodyžný, ušlapaný návštěvníky, rozrazil rozprostřený a úplně nahoře turistický ukazatel, oznamující, že výška kopce činí 317 m, opodál se tyčí velký dřevěný kříž. Část mírně zaobleného vršku je rozorána hlubokými brázdami, téměř příkopy, všude kolem jsou roztroušeny různě velké světlé křemencové balvany, které jsem zdálky považovala za ovce. Na jeden z nich se posadím k obědu, klid je však náhle narušen tlumeným, mnohohlasým vyzváněním, vstanu a podívám se za sebe, přímo na nás se řítí víc jak stohlavý dav skutečných ovcí. Nenapadne mne nic lepšího, než vzít foťák a vyfotit si je, jsou nádherně bělounké, takové jsem viděla snad jen ve starých obrázkových knížkách. Celá ta záplava se valí na nás, za chvilku nás pohltí. Mojí fence se situace nelíbí, zavrčí na ně (na pronásledování je příliš dobře vychovaná) a obě s uspokojením sledujeme náhlý obrat a úprk stáda. Krátce nato se objeví pán s černým psem, asi se jde podívat, co jeho svěřence poplašilo, projde kolem nás a zmizí. Dokončím přerušený oběd a vydám se na prohlídku, občas dokonce vykoukne slunce a ozáří okolní krajinu, výhledy jsou odsud překrásné. Těším se pohledy na Bečovský vrch, na Milou, Ranou, Oblík a spol., na lánek zvlněného kavylu, až mne zaujmou malé, namodralé kvítky, patřící chráněnému kozinci dánskému. Dojdeme k lomu, podobně členitému a zarostlému, jako na Rohatci, není tu jen jeden, velkými jamami a prohlubeninami je zdevastován celý západní svah, na hranách lomů se však velmi dobře daří drobnému kozinci, tvoří zde velké porosty. Naleznu i žlutý devaterník, nové růžice pcháče bělohlavého vedle loňských suchých lodyh, fialovou mateřídoušku, několik divizen brunátných, jednu se zajímavým, bělošedým květem. Přes lom se k nám blíží dva turisté, je vidět, že se jim tu moc nelíbí, stejně jako mně, nevím proč, ale tohle místo i přes pěkné kytky a vyhlídku na mne působí skličujícím dojmem. Následujeme dvojici a sestupujeme dolů. Jsme opět na velké louce, když zaslechnu známé cinkání rolniček, velké stádo opanovalo kopec, přežene se dlouhou východní stranou, zajímalo by mne, kolikrát za den musí kopec oběhnout. Tempo zřetelně udává pán se psem.

Ráda bych se ještě podívala na Ranou, ale odrazují mne početné padáky pro paragliding, vznášející se nad kopcem. Inu neděle. Abych si vylepšila poněkud stísněnou náladu, hledám nějaké milé místečko a zastavím se u Kamenných sluncí. Obě návrší se modrají jak jinak než opět lnem rakouským, ovšem tady se, jako na jednom z mála míst ve Středohoří, vyskytuje i jeho bělokvětá forma. Všechny rostliny, které nacházím, jsem již dnes viděla, ale jeden malý objev přece ještě udělám, drobounký kozinec rakouský a jakoby na závěr na samém konci louky si povšimnu poměrně mohutné rostliny, poprvé vidím užanku lékařskou.

Všechno bohužel jednou končí, i tento krásný den a jako pokaždé musím doufat, že budou další stejně pěkné.

Zdena Vojtíšková





























Encyklopedie > Cestopisy > Křížové vršky, Písečný vrch a Kamenná slunce


Úvod
Napište nám 
Copyright