Zřícenina středověkého hradu na dominantním vrchu, který vystupuje z rovinatého Poohří u obce Klapý do výšky 418 m nad mořem. Díky své nezaměnitelné a do daleka viditelné siluetě se dvěma mohutnými věžemi náleží k nejoblíbenějším turistickým cílům zdejšího kraje. Ačkoliv neleží přímo v Českém středohoří, díky svému geologickému původu, typickému kuželovitému tvaru a zejména díky poloze v předpolí středohorského masivu patří k neodmyslitelným symbolům tohoto pohoří.
Okolnosti výstavby hradu Házmburka jsou zahaleny velkými nejasnostmi. Jisté je, že člověk na vrcholu hory pobýval dávno před založením středověkého hradu. Nejstarší nálezy pocházejí z období pravěku a to již z 5. tisíciletí před naším letopočtem. Za zakladatele hradu, jehož počátky bývají kladeny do doby okolo roku 1250, jsou považováni páni z Lichtenburka. Od nich získal hrad český král Jan Lucemburský, který jej však roku 1335 prodal i s celým panstvím Zbyňkovi Zajícovi z Valdeka. Ten záhy obdařil hrad, nesoucí do té doby jméno Klapý, novým, dle dobové módy německým názvem "Házmburk". Výběr to nebyl náhodný, neboť symbolizoval rodové jméno svých nových majitelů (Hasenburg = hrad Zajíců).
Pro
ně bylo zdejší sídlo natolik významné, že se od této doby honosili šlechtickým přídomkem "z Házmburka". V dobách husitských válek byli páni z Házmburka se svým hradem pevnou oporou katolické strany. To bylo nepochybně trnem v oku husitským vojevůdcům, na rozdíl od nedalekých Libochovic se jim však hrad Házmburk nepodařilo nikdy dobýt. Bezpečnost hradu dokládá i skutečnost, že v těchto neklidných dobách byly v jeho nitru ukryty chrámové poklady ze svatovítské katedrály. Nejpozději v 15. století vyrostlo jižně pod hradem poddanské městečko s výstižným názvem Podhradí. Když po nástupu Jagellonců na královský trůn v roce 1471 nastal v Čechách dlouho očekávaný klid a mír, neměli již páni z Házmburka žádný zájem investovat do údržby těsného a obtížně přístupného hradu. Za hlavní sídla panství sloužily v té době při řece Ohři položené Libochovice a také o něco vzdálenější Budyně. O postupném úpadku hradu hovoří i zpráva z roku 1550, zmiňující městečko Podhradí jako "pusté". Netrvalo dlouho a k roku 1586 byl stejným způsobem označen i samotný Házmburk. Kdysi pevný a nedobytný hrad byl definitivně ponechán svému osoudu a postupně se začal měnit ve zříceninu.
Vlastní jádro hradu Házmburka zaujímá vrcholovou část hory. Obklopeno bylo vysokou plášťovou zdí se zaoblenými nárožími, opatřenou ochozem s cimbuřím. Jeho dominantou byla a dodnes zůstává mohutná, 26m vysoká tzv. "Bílá věž". Ta byla na rozdíl od dolní, tzv. "Černé" válcové věže vystavěna na čtverhranném půdorysu. Ačkoliv se i Bílá věž vyznačuje čerou barvou, vděčí za svůj název kdysi světlému, dnes však již značně zčernalému pískovci, z něhož byla horní patra věže zbudována. V současnosti je tato věž zpřístupněna a slouží jako rozhledna. Součástí hradního jádra byly rovněž tři, dnes jen torzovitě dochované palácové budovy, přičemž největší a zároveň nejstarší z nich se přikládala k jižní stěně plášťové hradby. Jakékoliv nádvoří byste zde hledali jen marně, poslední volný prostor hradního jádra zaujímá velmi zajímavě řešená cisterna se zděným trychtýřovitým hrdlem. Celé jádro obíhal ještě jeden vnější, tzv. parkánový hradební okruh. Na plošině skryté za hradním jádrem v západním závěru vrcholového hřbetu se nacházelo předhradí. Zde zůstaly z původní zástvaby dochovány sklepní prostory. Na druhou starnu od hradního jádra byl vrcholový hřbet přepažen šíjovým příkopem, za nímž se rozkládal dolní hrad. Jemu dodnes vévodí již zmíněná, 25m vysoká "Černá věž." Ta byla původně opatřena ochozem na kamenných krakorcích, dnes je nepřístupná. Jejím úkolem byla zejména ochrana přístupové cesty, která ústila dodnes částečně dochovanou branou do dolního hradu (v místě dnešního vstupu). Mnoho dalších staveb se tu však nedochovalo, vedle obvodové hradby stojí za zmínku ještě cisterna a novodobě upravený domek určený správě hradu. Opevněnou součástí hradu byl i zalesněný prostor podél přístupové cesty v severním svahu, z něhož zůstalo jen zděné torzo první hradní brány.
Městečko "Podhradí" se rozkládalo na rozsáhlé plošině v jihovýchodním svahu hory. Dodnes z něj stojí jen obvodová hradba s jednou menší baštou a pozůstatkem hranolové věže v její severozápadní části. Zde se kdysi nacházel i kostel sv. Mikuláše, ten však beze stopy zanikl.
Nedílnou součástí házmburské historie je i velká přírodní katastrofa, která na konci 19. století postihla pod hradem ležící obec Klapý. Jedná se o mohutné sesuvy půdy, které nastaly opakovaně v letech 1882, 1898 a 1900. Zatímco první sesuv žádné větší škody nezpůsobil, druhý a třetí sesuv zcela zničil 84 obytných domů včetně školy. K menšímu sesuvu půdy došlo naposledy v roce 1939, naštěstí již bez ztrát na majetku.
Z přírodovědného hlediska byl vrch Házmburk zařazen v roce 2008 do seznamu evropsky významných lokalit a v současnosti probíhá proces prohlášení za chráněnou přírodní památku.
Chátrající zřícenina hradu prošla náročnou rekonstrukcí, při níž byly zakonzervovány zbytky zdiva a zpřístupněn ochoz Bílé věže s úžasným kruhovým výhledem do kraje. Nyní je ve správě Národního památkového ústavu. Stejně jako v minulosti přitahuje nejen řady turistů a milovníků historie, ale i umělců, pro něž skýtá motiv dvouvěžového hradu takřka nevyčerpatelnou inspiraci.
