Stříbrnický potok je levobřežním přítokem řeky Labe v
Ústí nad Labem a je znám zejména jako vodoteč protékající romantickým
Bertiným údolím. Vzhledem k poloze v centrální části města je však jeho tok z velké části zatrubněn. Jeho celková délka od současného pramene ve Stříbrníkách k Labi činí 1,8 km, z toho na povrchu protéká v délce cca. 800 m.
Potok byl pojmenován podle historické obce Stříbrníky, která je začleněna do města Ústí n.L. a z velké části i pohlcena panelovým sídlištěm. Název Stříbrníky pochází od výskytu stříbrné rudy, jejíž těžba zde ve středověku skutečně probíhala. Za současné prameniště Stříbrnického potoka bývá obvykle považováno místo na samém začátku Bertina údolí v zalesněné pánvi pod autobusovou zastávkou "V rokli". Zde vytékají z potrubí dvě drobné vodoteče, které postupně nabírají na síle a po několika metrech se stékají do jednoho koryta. To odpovídá situaci zachycené na starých mapách, kdy se zde stékaly dva potoky. První sem přitékal roklí ve směru od Kočkova z prostoru dnešního hypermarketu Albert, ten druhý sem směřoval skrze historické jádro obce Stříbrníky od rokliny zahlubující se mezi Erbenovou vyhlídkou a výše k severozápadu položeným návrším nad Kočkovem (dnes se tu nachází chráněný vodní zdroj). Druhý uvedený přítok býval hlavním ramenem potoka a jeho trasu lze velmi dobře sledovat až pod hlavní silnici vedoucí do Dobětic. Není to ale příliš radostný pohled. Zprvu se jedná se o mělkou strouhu, ze které vystupuje na povrch popraksané betonové potrubí. Ta končí kanalizací pod cestou u nejníže položené historické usedlosti ve Stříbrníkách. Za uvedenou usedlostí je patrná podstatně hlubší strouha, která stoupá za skupinou garáží ještě několik deítek metrů výše až do zarostlého nevzhledného zákoutí s parovodem, které je zarostlé náletem, zasypané stavební sutí, pokryté odpadky a v době vzniku tohoto příspěvku sloužilo zjevně za doupě bezdomovců. Zde se nachází torzo dlážděného koryta, do kterého vyvěrá z jakéhosi bizarního potrubí drobný pramínek, ztrácjící se záhy v zemi. Tento pochmurný stav smutně kontrastuje s informací hovořící o údajné existenci vodního mlýna v této kdysi jitě malebné vsi.
V Bertině údolí se potok zanoří do úzké skalnaté rokle, kde vykazuje znaky horské bystřiny s kaskádami, menšími jezy a tůňkami se skalnatým i štěrkopískovým dnem. Tomuto charakteru napomohla i revitalizace údolí prováděná od roku 2003, kdy byla z volně ložených kamenů zpevněna podél probíhající pěší cesta a současně došlo k vytvoření asi třiceti menších přehrázek, které mají za cíl zpomalit rychlost proudu a omezit probíhající erozi. V minulosti zde potok vytvářel přírodní vodopád, možná i dva, ty se však do dnešní doby bohužel nedochovaly. V horní části Bertina údolí tak můžeme spatřit alespoň uměle vystavěný 3,5 m vysoký vodopád.
Průtok vody udávaný v hodnotě 15 litrů/sekundu kolísá v závislosti na ročním období, přičemž nejvíce vody zde protéká v době tání a za letních bouří, nejméně naopak v období letního sucha. Výška hladiny činí 0,02 – 0,6 m hloubky, šířka pak 0,15 – 2,55 m šířky.
Na konci Bertina údolí mizí Stříbrnický potok v potrubí pod vysoce frekventovanou ulicí Důlce. Jeho závěrečná část byla logicky zahrnuta do protipovodňové ochrany. U železničního viaduktu pod Mariánskou skálou, lze štolu s potokem proti rozvodněné řece zcela uzavřít a jeho vodu odvádět do kanalizační stoky. Výpusť potoka do Labe se nachází nedaleko mostu Edvarda Beneše, z jehož ochozu je (ve směru k Mariánské skále) dobře viditelná.
