Zpráva o turistickém pochodu
VODOPÁDY NA ÚSTECKU
Motto: Jen málokde nalézá se tolik vodopádů jako v okolí města Ústí nad Labem. Četné potoky, které sbíhají k řece Labi, vymlely v prudkých svazích labského kaňonu příkré a hluboké rokle. Tam, kde voda při své cestě narazila na pevné skalní podloží, vznikly krásné kaskády a vodopády. Město Ústí nad Labem se tak právem může pyšnit titulem město vodopádů. Některé z nich jsou známé více, jiné méně. Některé jsou dokonce skryty v naprostém zapomnění...
|
V sobotu 5. dubna 2008 pořádalo občanské sdružení STŘEDOHOŘÍ SOBĚ svůj druhý dálkový pochod Českým středohořím. V loňském roce jsme za jediný den zdolali všechny vrcholy Českého středohoří s nadmořskou výškou nad 700 m. Letos přišly na řadu ústecké vodopády a spolu s nimi i 18 vodopádůchtivých účastníků. Počasí nám přálo: zatímco po celý týden průběžně pršelo, aby bylo v potocích dosti vody, toho dne nespadla z nebe jediná kapka. Mezi sebou jsme přivítali i jednoho čestného hosta, kterým Václav Hrdonka, autor internetových stránek o českých vodopádech www.vodopady.info. Protože byl program více než nabitý, nemeškali jsme a vyrazili od hlavního nádraží v Ústí do nedalekého Bertina údolí, kde se nacházel první cíl výpravy - umělý vodopád.
|
Po krátké pauze jsme pokračovali směr Dobětice. Ve strmé skalnaté rokli vedoucí do Krásného Března byl skryt druhý vodopád, o kterém nevěděl snad nikdo ze zúčastněných. Od něj jsme pokračovali úzkou roklí s řadou kaskád až k malému jezírku, kde potok končí.
|
Třetím cílem se stal poměrně známý vodopád na Pekelském potoce pod osadou Mlýniště u Krásného Března. Protože je zdejší rokle poměrně prostorná a pohled na vodopád opravdu skvostný, rozhodli jsme se právě zde pro společnou fotografii.
|
|
Za chvíli již naše kroky směřovaly zase dále. Kolem zapomenutého lesního pomníčku jsme vyrazili do Neštěmic, a přes sídliště Skalka do Mojžíře. Vysoko nad obcí, ve strmé rokli Kamenného potoka, jsme pak mohli vychutnávat pohled na jediný vodopád na pískovcové skále.
|
|
Další postup byl proti původnímu plánu trochu pozměněn. Kvůli vysokému stavu vody v Labi nejezdil přívoz mezi Neštědicemi a Velkým Březnem. Proto jsme zvolili náhradní řešení a do Svádova jsme se přepravili městskou hromadnou dopravou. Odsud jsme vyrazili Vlčí roklí směrem k Budovskému vodopádu.
Monumentálně působící scenérie vysokého vodopádu v hlubokém skalním kotli, divoká příroda, životu téměř nebezpečná cesta po okraji skal. Tak lze ve stručnosti vylíčit romantiku místa. Čas běžel a my také - do Olšinek.
|
|
Vodopád v Olšinkách je ze všech vodopádů na Ústecku nejvodnatějším. Nachází se za bývalým mlýnem č.p. 1 na samém konci Olšinek. Nad vodopádem je umístěna přehradní nádrž. Z ní teče voda korytem do skalnaté soutěsky nad mlýnem. Vodopád je možné vidět pouze z prudkého svahu při žlutě značené turistické cestě. Díky domluvě s majitelkou pozemku jsme měli výjimečně možnost stanout přímo pod vodopádem.
|
|
Dále nás čekalo poměrně vysoké převýšení. Ze dna labského údolí v Olšinkách jsme vystoupali divokou roklí Kojetického potoka, lemovanou pozůstatky turistických můstků, přes Kojetice až pod vrchol Vysokého Ostrého. Odsud následoval sestup po naučné stezce do Průčelské rokle, kde se nachází další vodopád - na rozdíl od toho předešlého - jen velmi málo vodnatý.
|
|
Od vodopádu vedly naše kroky dále do Brné a pak podél Labe ke zdymadlům, kde jsme přešli zpět na levý labský břeh. Nutno dodat, že v tuhle chvíli se díky postupnému úbytku účastníků zmenšila naše výprava na posledních 8 vytrvalců. Nejmladším z naší skupinky byla téměř jednoletá Lidunka, která se celou cestu spokojeně nesla. Následoval náročný výstup k největšímu - Vaňovskému vodopádu. K tomuto poměrně dobře známému vodopádu, který tvoří s okolními skalisky nádhernou přírodní scenérii, není třeba nic víc dodávat.
|
Po kratší pauze jsme vyrazili prudkým svahem vzhůru po bývalé stezce na druhý z Vaňovských vodopádů. Vzhledem k tomu, co všechno jsme již měli v nohou, byl výstup skutečně náročný a odpočinek zasloužený.
|
Poté jsme se vydali dále k Podlešínu. Dříve než jsme se dostali na značenou stezku, kousek za zaniklým stavením, jsme s nemalým překvapením zaregistrovali třetí vodopád.
|
Od něj jsme přes Podlešín a Moravany zamířili k poslednímu cíli naší výpravy. Po delším pochodu, téměř za soumraku, jsme stanuli u Moravanských vodopádů. Dojmy z pochodu byly veliké, stejně jako únava. Vydali jsme se proto na poslední úsek naší cesty do Dolních Zálezel, kde jsme si čekání na vlak po čtyřicetikilometrové tůře zpříjemnili návštěvou místní restaurace.
|
|
Výletu zdar a vodopádům zvlášť
za o.s. STŘEDOHOŘÍ SOBĚ
zapsal Jiří Šedivý
|
