Vaňovský vodopád se díky své výšce, úžasné přírodní scenérii a výhodné poloze v blízkosti
města a dalších, turisticky velmi atraktivních cílů, řadí k nejznámějším a nejvíce navštěvovaným vodopádům Českého středohoří. Jeho návštěva je vždy mimořádně působivým zážitkem.
Vodopád se sestává ze dvou čedičových stupňů, oddělených od sebe hlubokou skalní soutěskou. Protože vzdálenost mezi těmito stupni nepřesahuje jejich výšku (i když je to tomto případě na hranici), bývá Vaňovský vodopád považován za jeden dvoustupňový vodopád. Celkový výškový rozdíl mezi vrchního hranou horního a spodní hranou dolního stupně činí 26 m. Díky tomu pak Vaňovský vodopád náleží i k nejvyšším vodopádům České republiky. Ve statistických tabulkách mu bývá přiřazováno 11. místo.
Vaňovský vodopád leží na Podlešínském potoce, který je pojmenován po obci, nacházející se vysoko na levém okraji Labského kaňonu. Aby tento potok směřující dolů k Labi vyrovnal svou spádovou křivku, vyhloubil v průběhu věků ve svahu labského kaňonu hlubokou rokli. V místech, kde se mu do cesty postavila pevná překážka, vznikl vodopád. Touto překážkou je mohutný čedičový masiv se sloupcovou odlučností, který zde vznikl před třiceti miliony lety jako lávový příkrov při sopečné činnosti. Dobře viditelným pozůstatkem, přesněji řečeno přítokovým kanálem tohoto vulkanického procesu, je pak přilehlý, geologicky velmi dobře známý skalní útvar Vrkoč.
Turisticky přístupný je pouze dolní stupeň Vaňovského vodopádu. Ten je 12 m vysoký a u jeho paty se nachází rozlehlé suťové pole, do něhož se padající proud rozlévá. Pohled na tento vodopád je velmi působivý, skalní masiv vytváří po obou stranách vodopádu mohutný skalní kotel sestávající se z masivních čedičových sloupů. V roce 1884 byla tato čistě přírodní scenérie narušena stavbou výletní restaurace, tu však 22. srpna 1925 zničil příval velké vody. Dnes z ní zůstaly jen nevýrazné základy zdí.
Horní stupeň je vysoký 8 m a na rozdíl od dolního nemá kolmý spád. Přístup k němu je však značně obtížný. Pokud se vydáte od dolního stupně vlevo, čeká vás velmi příkrý, suťovitý a místy i značně zarostlý sráz s pozůstatky dávno zaniklé turistické cesty. Ta Vás po namáhavém výstupu dovede až nad skalní stěnu rokle, která spojuje oba stupně vodopádu. Odsud se nabízí zajímavý výhled na horní stupeň, dbejte zde však maximální opatrnosti, terén je zde nezpevněný a dosti nebezpečný. Vydáte-li se od dolního stupně vpravo po turistické značce směrem k Větruši
a dále od rozcestí na Podlešín, musíte nejprve překonat horský hřeben vlevo od cesty. Pak Vás očekává ještě namáhavější sestup na dno rokle mezi oběma vodopády. Třetí, nejméně náročnou alternativu představuje pozůstatek cesty vedoucí k rozvalinám bývalého Čertova mlýna. Ta odbočuje ze zmíněné žlutě značené trasy v místě, kde cesta směřující k Podlešínu vychází z lesa na louku. Ani tato cesta, která pozvolna klesá zpět po proudu potoka asi 250 m, není bez rizika. V létě bývá dosti zarostlá a za mokra těžko schůdná. U Čertova mlýna, kde se mimochodem nachází další krásný vodopád, pak musíte překročit potok. Odsud je to pak k výše popsané vyhlídce na okraji skalní rokle pouhých pár desítek metrů.
Vzhledem k nepříliš velkému průtoku (20 litrů/sekundu) doporučujeme naplánovat výlet k vodopádu na brzké jaro. Úchvatným zážitkem je návštěva v době tání, kdy se dolů řítí v ohromné rychlosti mohutné masy vody, nebo za mrazu v zimě, kdy je vodopád zamrzlý. Naopak ve vrcholném létě je okolní terén dosti zarostlý a průtok zcela minimální.
