Čedičový skalní hřbet na levém břehu
labského údolí v okrajové části města
Ústí nad Labem, který lze považovat za učebnici sopečného vývoje. Jeho masiv je názornou ukázkou sloupcovité odlučnosti čediče a to do tvaru obráceného vějíře. Díky této jedinečnosti se dostal do geologických knih celého světa a také proto byl prohlášen národní přírodní památkou.
Geologický původ tohoto skalního útvaru spadá do období miocénu. Tehdy došlo vlivem sopečné činnosti k proražení desky křídových pískovců, jejíž pozůstatky jsou patrné v podobě odkryvu merboltického souvrství vpravo od cesty k vodopádu. Trhlinou v desce se vyhrnulo vzhůru horké magma, které se na povrchu rozlilo do tzv. příkrovu, jehož dodnes viditelným pozůstatkem je skalní stěna přilehlého Vaňovského vodopádu. Postupné chladnutí magmatu pak způsobilo rozpukání horniny do pravidelných čedičových sloupců, orientovaných k ploše tuhnutí. Zatímco v případě skalního amfiteátru u vodopádu vznikly pravidelně kolmé sloupy o průměru 1-2 m, byly podmínky tuhnutí uvnitř trhliny zcela odlišné. Působily zde tlaky z několika stran zároveň, které způsobily unikátní uspořádání do tvaru obráceného vějíře. Ten se skládá z tenkých, pěti až šestibokých čedičových sloupků s průměrem do dvaceti centimetrů. Následná eroze spojená s prouděním řeky Labe, které si zde vymlelo hluboký kaňon, pak přispěla k odnosu málo pevných křídových hornin, čímž došlo k vypreparování pevné čedičové žíly vyplňující původní trhlinu.
O sopečném původu tohoto skalního masivu vypovídá i složení jemnozrnné hmoty čediče, v níž zkušené oko geologa rozpozná vyrostlice olivínu a pyroxenu, místy i několikamilimetrové dutinky s bílými zeolity.
Bez zajímavosti není ani odvození jména Vrkoč. Toto slovo je totiž zároveň výrazem pro silný pramen vlasů, jenž má podoba skalního hřbetu připomínat. K historii této významné lokality nelze opomenout i několik dalších okolností. Současná vějířovitá podoba dolní části skalního hřbetu byla odhalena v polovině 19. století a to jeho odtěžením při stavbě železniční trati Praha - Drážďany. Kámen zde byl lámán pro vydláždění ústeckého náměstí. Za to že nebyl Vrkoč zcela odtěžen vděčíme mimo jiné i slavnému geologovi J.E. Hibschovi, který se této lokalitě s úsilím sobě vlastním věnoval. Kříž umístěný na vrcholu skalního hřbetu je rovněž novodobého původu. Ten byl vztyčen V roce 2007 a to na místě údajného staršího kříže připomínajícího zde smrtelnou nehodu jistého chlapce.
Mimořádný význam má Vrkoč i pro botaniky. Důvodem toho není ani tak výskyt tařice skalní, jejíž květy zbarví každé jaro stěny Vrkoče stejně jako i dalších skal v labském údolí
do žluté barvy, ale jeden skutečný botanický unikát. Roku 2008 zde byl totiž po padesáti letech znovu objeven lomikámen trsnatý vlnatý, který se na území České republiky vyskytuje již pouze v údolí Jizery u Semil a nikde jinde (Viz odkaz níže v sekci Články a příspěvky). Ze zoologického hlediska je naproti tomu třeba zmínit četnou přítomnost mloka skvrnitého.
Masiv Vrkoče nejen že pohledy milovníků přírody přitahuje, ale sám rovněž i výhledy nabízí. Na jeho vrcholu se nachází vyhlídková plošina přístupná od Vaňovského vodopádu. Cestu sem vystavěli v rámci vojenského cvičení rakousko - uherští zákopníci, na což upomíná při cestě dodnes dochovaný kámen s datem 19. března 1916. Kdo tuto vyhlídku navštíví rozhodně nebude litovat. Otevírá se odsud fascinující pohled na štít vyčnívající nad sevřenou skalní rozsedlinou, zdobený nádhernou ukázkou sloupcovité odlučnosti čediče a neméně poutavý rozhled do labského kaňonu střeženého siluetou hradu Střekova.
