Zříceniny hradu z doby husitské na vrcholu zalesněné znělcové kupy (435 m), vypínající se při západním úpatí hory
Sedlo nad osadou Nová Vesnička u Kotelic.
Ačkoliv nás písemné prameny o založení hradu přímo neinformují, zdá se být zcela zřejmé, že k tomu došlo v důsledku intenzivních bojů za hustiských válek ve 20. letech 15. století. Hora, na níž byl hrad vystavěn, náležela původně k panství řádu německých rytířů, sídlících v nedalekých Býčkovicích. Tohoto majetku se však v samotném počátku husitské revoluce zmocnil katolický šlechtic Zikmund z Vartenberka sídlící na děčísnkém hradě. Sitauci mu však v roce 1421 notně zkomplikoval obávaný husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova, který nejenže přitáhl se svým vojskem do zdejšího kraje, ale dokonce si tu vystavěl svůj jediný sídelní hrad Kalich. Zikmund z Vartenberka se pokusil o neutralizaci Kalicha výstavbou hradu Panna, tato snaha však skončila naprostým debaklem, neboť husité Pannu roku 1423 dobyli a obsadili svou posádkou. Protože se Zikmundovi z Vartenberka nepodařilo husitské posádky přimět k odchodu, vystavěl v jejich blízkosti hrad Litýš. Ten je písemnými prameny poprvé zmiňován roku 1432, kdy zde působil jako hejtman jistý Mikuláš ze Lhoty. Po husitských válkách připadl hrad Litýš jako dědictví pánům Šternberka, v roce 1454 se však znovu navrátil Vartenberkům. Od roku 1459 byl v držení Jana z Čečelic na Tetčiněvsi, sňatkem jeho dcery s Kryštofem z Vartemberka se však opětovně navrátil do vlastnictví Vartenberků. Ve třicátých letech 16. století, přibližně po sto letech existence hradu, přesídlil jeho majitel, Kryštof z Vartemberka, do Býčkovic na nově zbudovanou a pohodlně dostupnou tvrz. Někdy v té době hrad údajně vyhořel, roku 1544 je pak v písemných pramenech poprvé označen jako pustý.
Stavitel využil pro stavbu hradu vrchol znělcové kupy s četnými skalními výchozy. Skalního masivu bylo využito jako přirozené přírodní překážky a zároveň jako zdroje stavebního materiálu. Půdorys hradu je vejčitého tavru. Hradní jádro se rozpadá do dvou nestejně velkých výškových úrovní. Tu menší představuje temeno skály v severovýchodním cípu lokality s uměle vytvořenou prohlubní ve tvaru pětiúhelníku. Obecně bývá usuzováno, že se právě zde nacházela válcová obraná věž, žádné její pozůstatky se však nedochovaly. Větší, níže položená část, zaujímá zbývající plochu hradního jádra. Bývala obehnána kamennou hradbou, jejíž zbytky jsou částečně dochovány. Vnitřní sevřenou zástavbu zde tvořily obytné a provozní budovy. Dnes je tu nejvýraznějším objektem prohlubeň po bývalé hradní cisterně na dešťovou vodu.
Dobře patrné jsou i pozůstatky příkopu s valem, jenž hradní jádro ze tří stran obíhal. Ne náhodou byl tento obranný prvek oproti jihozápadní straně zdvojen. Svah zde byl nejmírněší a odsud přicházela k hradu i jediná přístupová komunikace. Dle nejnovějších zjištění předcházela tomuto vnějšímu opevnění ještě jedna linie obrany, dochovaná dnes v podobě terénních hran a nerovností. Mělo se jednat o palisádou propojené sypané zemní bašty, určené k postřelování předpolí hradu a přístupové cesty, odkud hrozilo největší nebezpečí. Díky tomuto systému je tak hrad považován za velmi zajímavou ukázku fortifikačního stavitelství, které se již pokoušelo reagovat na drtivý nástup palných zbraní v průběhu husitských válek.
