Dnes již neexistující knížecí mohyla, která kromě kostreních nálezů vydala mimořádně bohatou výbavu šperků a dalších předmětů.
Mohyla se původně nacházela jihozápadně od obce Želénky. Jednalo se o uměle navršený útvar kruhového půdorysu, který kolem roku 1850 dosahoval v průměru čtyřiceti metrů a vysoký byl necelé 3 m. Dokola byl obehnán přibližně 1 m hlubokým příkopem. O prozkoumání a zdokumentování této mimořádně zajímavé lokality se zasloužil amatérský archeolog Karel Frost, který pracoval jako správce ledeburského panství v nedaleké Křemýži.
Pod navršenou mohylou se nacházela do země zahloubená, původně dřevěná hrobová komora o rozměrech 2,5 x 1,9 m. V podlaze bylo zjištěno 6 hrobových jam, jen tři z nich však skrývaly lidské pozůstatky. Zatímco dva z kosterních nálezů neobsahovaly žádné milodary, hrob umístěný v západním čele komory obshaoval mimořádně bohatou výbavu zlatých šperků: řetízek s medailonem, v němž je zasazena antická gema, gombíky a náušnice. Dále zde byla nalezena stříbrná, na povrchu zlacená plaketa s vytepaným běžícím jelenem. Všechny tyto nalezené šperky byly do konce 2. světové války uloženy v křemýžském zámku, dnes se nachází ve sbírkách Národního muzea v Praze. Součástí hrobové výbavy byly i další, dnes již nezvěstné předměty jako zdobené vědérko, rukojeť dýky nebo stříbrný kříž.
Na základě této výbavy se soudí, že se jednalo o hrob vysoce postavené ženy (kněžny?) z druhé poloviny 9. století. Zároveň se zdá být velmi pravděpodobné, že její život mohl být svázán s významným hradištěm v nedalekých Zabrušanech. Dnes již bohužel nemáme možnost tuto mohylu navštívit. Nacházela se totiž v oblasti těžby hnědého uhlí, zničena byla stavbou železnice.
Použité informace jsou čerpány z knihy: Michal Lutovský: Hroby knížat, Praha 1997.
