Jsou místa, kam to člověka táhne, snaží se vracet, tak silně se vryjí do srdce. Pro mne to jsou kopce a hory Lounského středohoří, letos na jaře to byla cesta hlavně za hlaváčky jarními, ale už je tu podzim.

28.10. 2011 předpověď počasí nic moc, nízká inverzní oblačnost, která se může i několikrát v odpoledních hodinách protrhnout, jinak zataženo, mlhy, teplota kolem 10 – 15 stupňů.

Vyjedeme s přítelkyní a její psí společnicí z Prahy a cestou se rozhodneme pro Ranou a nebudeme litovat. Autem do obce Hrádek, odtud pak pěšky po modré turistické značce. Hora Raná /457 m/ se impozantně tyčí v mlhavém oparu přímo před námi, pohled, který nikdy neomrzí. Pohodlnou cestou stoupáme vzhůru sedlem mezi hlavním a jihovýchodním vrcholem, viditelnost opravdu nic moc. Na vrcholku se pohled stáčí na skupinu kopců jimž dominuje Oblík, Srdov a Brník, vidíme v dáli vykukující Milou. Pozorujeme na tyčích pruhované větrné rukávy, jimiž se určuje směr větru a částečně i jeho síla, visí dosti splaskle, větrno tedy opravdu není.

Stále je dost kvetoucích rostlin, kamarádka botanička si opravdu užívá, ochotně vyjmenovává všechny názvy, jež se snažím zapamatovat, ale zdá se mi, že v mé paměti už příliš místa není. Ještě kvete žlutý oman, na mnoha prosluněných místech u cesty krásně modrý hořec-hořeček, dále kvete i jehlice trnitá, hlaváč žlutavý, chrpa latnatá, kozinec bezlodyžný, pryšec chvojka je zajímavě zbarvený a na stráních Rané se vlní jako při tanci kavyly, jsou vousaté, milé. Příroda se barví do zlato-červených, ba i rezavých odstínů, i traviny mají podzimní šat.

Turistů moc nepotkáme, možná je odradilo počasí, den je však teplý, velice příjemný, pro nás nemá chybu, kolem sebe vidíme okulahodící barvy. Sestupujeme po modré turistické značce Lenešickým chlumem, cesta je kluzká, naštěstí je možno jít po okraji smíšeného porostu. V dáli se tu a tam objevuje Lenešický rybník, nejprve se chceme k němu podívat, ale nakonec to vzdáme, rybník je před výlovem částečně vypuštěný. Zastavíme se u obrovského komínu, který jediný zbyl ze slavného Lenešického rolnického cukrovaru. Je vyšší než 70 metrů, po cukrovaru už není ani stopy, k vidění je už jen na historických pohlednicích či fotografiích.

Pěknou polní cestou jdeme směrem na Hrádek, nespěcháme, užíváme si a více než hodinu se radujeme z nádherného pohledu na Ranou. Sluníčko se prodere malými chvilkami skrze oblačnost, na úbočích je hra světel a stínů, bohužel oblačnost vítězí. Najednou nám nad hlavami prosviští sportovní dvouplošník, připomínka toho, že letiště Raná je pojem pro příznivce a milovníky létání.

Ještě zbývá trochu času, tak cestou domů se zastavíme na vrchu Šibeník, o kterém kamarádka nedávno napsala skvělou reportáž. Já si lámu hlavu nad názvem, pochází od šibenice?? asi se pokusím hledat v nějakých historických pramenech, co se vlastně zde kdysi dělo, každé místo má většinou svůj původ.

Šibeník byl pro mne doposud neznámým místem, na vrchol musíme přes pole, naštěstí suché, a dojdeme na vrcholovou plošinu. Kruhový rozhled ze Šibeníku nabízí krásné pohledy na Brník, Srdov a Oblík, skoro to vypadá, že jsou na dosah, bohužel už není čas, vykukuje i Milá.

Tato strana Středohoří je již zastíněná, ale pohled na druhou stranu je ve zcela jiných barvách, je proteplený, podzimní barvy mám moc ráda.

Posadíme se, při teplém podvečeru Šibeník vydychuje skoro omamnou vůni, možná je to mateřídouška a spousta dalších rostlin, které zná moje přítelkyně. Mě zaujme krásně zbarvená část rostliny pryskyřníku chvojky a přítelka mi ukáže něco, co bych asi sama přešla, voskovku menší. Scházíme podle náletových křovisek, jsou to šípkové keře, trnky a je zvláštní na těch trnkách moc plodů není, vždy jedna trnka a pak kdoví kde druhá, mám je ráda.

Čas je neúprosný, zvláště na podzim, rozloučíme se a říkáme si: příště se vám milé kopečky Šibeníku, Malému vršku a Křížovým vrškům budeme věnovat více. Jak se tak díváme, tak nás napadá, zda by se přímo z Křížového vršku nedalo vystoupat na Brník, těžko odhadnout. Speciálně já mám k Brníku takový niterný vztah, někdy napíšu.

Výlet nás potěšil, počasí opravdu takové jaké má v daný den být, splnil naše očekávání a snad docela brzy znovu. Myslím, že jsme načerpaly plno pozitivní energie, cesta domů je v naprosté pohodě a jsme spolu natěšené na další.

Roznětínská Květa