Když venku prší, říká se, že by ani psa nevyhnal. Nás vyhnala touha po našem milovaném Středohoří. Téměř každou sobotu se vydáváme za poznáním tohoto kraje. Vlak míří tak trochu uplakanou krajinou k Lovosicím. Obrysy Hazmburku a dalších dramaticky se zvedajících kopečků tušíme v mlze.

Z Lovosic pokračujeme autem přes Litoměřice do Skalice a odtud už po svých po žluté značce na Hradiště - čedičový vrch s nadmořskou výškou 545 metrů, který je cílem našeho dnešního putování.

I přesto, že mrholí, ptáci vesele prozpěvují a kdesi v dálce se ozývá kukačka. Cestou, tak jako vždy, sledujeme květenu. Naši pozornost upoutaly bílé květy rožce polního a ptačince velekvětého. Tu a tam objevujeme trsy drobně modře kvetoucího popence. Tato rostlina s výraznou kořeněnou vůní byla používána kdysi v kuchyni jako koření.

Mrholení se mění v déšť. Obdivujeme svěže zelenou trávu a výstup pokračuje kolem opuštěných sadů ohraničených valy z kamenů a smíšeným lesem s převahou dubů. Potkáváme hlemýždě a černě zbarvené plže se šedozelenými proužky na hřbetě. Všude nás doprovází kámen, ať již osamělé jednotlivé kameny či zmíněné hranice mezi bývalými sady a políčky anebo přirozená suťová pole. Mezi kameny se uchytávají rostlinky. Mnohé z nich teprve pokvetou. Pórovitý čedič, který mokrý je ještě černější, kontrastuje zeleni. Žlutá značka nás vede úzkou cestičkou lemovanou hustým křovím, kde ještě dokvétají trnky. Pásma keřů ve Středohoří jsou rájem ptactva a u nás působí dost exoticky - připomínají teplé krajiny na jihu Evropy.

A již jsme na vrcholu, odkud je za pěkného počasí krásný rozhled na další středohorské kopce. Dnes jsou obestřené mlhou. Nevadí. Svoji pozornost soustředíme na to co máme v bezprostřední blízkosti. V přírodě se dá pozorovat mnoho zajímavého i za deště. Stojíme na okraji jižního svahu, spadajícího velmi strmě dolů a obdivujeme obrovské kameny oživené zářivě žlutými květy tařice skalní. Mezi kamením nás zaujme souvislý porost méně nápadně žlutě kvetoucí tařice chlumní a shluky rozrazilu s něžnými modrými kvítky. Na západní straně kopce již odkvetl koniklec. V podrostu keřů a stromů doslova svítí květy ptačince velekvětého, vytvářejícího místy husté koberce. Na zarostlé cestičce začíná kvést žlutá mochna plazivá, která má teď květy zavřené. A pak se zcela poprvé setkáváme s bíle kvetoucí rostlinou podobnou mochně. Atlas nám napoví, že se jedná o mochnu bílou (Potentilla alba), která roste v teplejších oblastech...

Takové je tedy Hradiště, ale i další středohorské kopečky, za deště... Až vysvitne slunce, okouzlí nás další rostliny svými barevnými květy a přilákají motýly. A prohřáté kameny při vrcholu přilákají ty nejvzácnější létající perly - otakárky.... A to se pak rozehraje středohorská jarní tarantela v doprovodu ptačích trylků naplno.... Nenechte si ji ujít... A já Vám k tomu přeji hodně jižního sluníčka a krásných zážitků.