V sobotu 21. března 2009 se pod taktovkou občanského sdružení Středohoří sobě konala exkurze s poetickým názvem "MILÁ MÍLE MILEŠOVSKÁ aneb Procházka barokní krajinou kolem Milešova". A nutno hned podotknout, že tomuto vznešenému názvu zcela dostála. Svůj podíl na tom mělo i náramné slunečné počasí, které byť zpočátku mírně mrazivé, bezezbytku splnilo očekávání, jaké se na první jarní den sluší. Skupina přesahující třicítku účastníků se sešla před chátrající historickou budovou bývalého zájezdního hostince ve Velemíně. Odborného vedení se ujal památkář a vynikající znalec zdejšího kulturního dědictví Dr. Vít Honys, kterému zdatně sekundoval Dr. Jan Kvapil, jenž doplňoval přednášku o širší barokní souvislosti.
Pominu-li drobnější sakrální památky, které jsme cestou spatřili, stala se prvním objektem našeho zájmu skulptura Ukřižování v obci Březno. Zde jsme také opustili silnici a vydali se polní cestou vzhůru na sněhem posypanou zříceninu hradu Ostrý. Tam jsme kromě výkladu o historii hradu a přilehlého okolí měli možnost z ptačí perspektivy pozorovat milešovskou kotlinu, která byla hlavním cílem naší exkurze.
Po sestupu z hradu jsme se vydali k dochované barokní soše svatého Antonína Paduánského, stojící v sedle při silnici od Vlastislavi do Milešova. Ta patřila k šestici solitérních soch, umístěných na přístupových cestách do obce. Za zmínku určitě stojí polygonální řešení soklu, na kterém je socha umístěna, i její orientace k presbytáři milešovského kostela zasvěceného témuž světci. Odsud jsme se pustili přes louku s fascinujícím výhledem na Milešovku přímo ke zmíněnému raně baroknímu kostelu sv. Antonína Paduánského. Zde jsme byli seznámeni nejen s uměleckými kvalitami bohatě figurálně a ornamentálně zdobeného průčelí, nýbrž i se slavnou historií tohoto opomíjeného kostela. A nejen to. Na tomto působivém místě jsme měli možnost vyslechnout krátkou ukázku původního německého kázání od Vavřince Brücknera z roku 1729, které bylo prosloveno u příležitosti padesátiletého výročí vysvěcení kostela a jehož tisk je dnes uložen ve Strahovské knihovně. Nutno ještě dodat, že zdejší kostel lze bez nadsázky označit za perlu mezi venkovskými kostely Českého středohoří, avšak nachází se ve velmi žalostném stavu.
Po kostelu následovala návštěva největší a nejvýraznější milešovské památky. Tou je rozlehlý barokní zámek, vystavěný na skále nad vsí na místě staršího panského sídla. Poté co jsme byli na nádvoří podrobně informováni o bohaté historii tohoto objektu, který dnes slouží jako léčebna dlouhodobě nemocných, byla nám na základě předchozího ujednání umožněna návštěva zámecké kaple, kde výklad Dr. Honyse pokračoval. Následoval přesun do zámeckého parku, kde jsme navštívili bohatě vyvedený, leč silně chátrající pavilon s nástropními freskami s výjevy z antických bájí. Odsud jsme se neudržovaným parkem přesunuli k monumentální a téměř zapomenuté barokní kalvárii, jejíž existence byla překvapením pro drtivou většinu přítomných. Odsud nás dovedla cesta k nádherné soše sv. Anny, stojící při cestě z Černčic do Milešova. Posledním zastavením této náročné avšak velmi vydařené exkurze se stala socha sv. Jana Křtitele v osadě Mlýnce. Zde jsme se rozloučili s naším milým průvodcem a vydali se pomalu ke svým domovům. Díky za krásný a plný den,
za o.s. Středohoří sobě zapsal
Jiří Šedivý
