Tentokrát jsme se vydali do Lounského středohoří na čedičový vrch Čičov,
nazývaný též Hořenecký špičák podle obce Hořenec, v jejíž blízkosti se
nachází. Kopec s nadmořskou výškou 447 m působí velice exoticky, není tu
les, jen tu a tam vyrůstají keříky z porostu stepní trávy, která dodává
kopci sametový vzhled a něžnost. Možná, že právě zde je původ názvu Čičov.
Stoupáme po úzké vyšlapané pěšince jižního svahu k vrcholu. I když je
místy cesta velmi strmá, vystupuje se dobře. Chvílemi se zastavujeme,
protože hledáme zajímavosti stepní vegetace, které na sebe nedají dlouho
čekat. Vzhledem k tomu, že častěji pršelo, tráva je svěží zelená a
poměrně vysoká. V ní pak vynikne sytě žlutý až tmavě oranžový květ
štírovníku oblecného. A již objevujeme rostlinu, která nás zaujala svojí
tmavě růžovočervenou vrcholovou částí, na jejímž spodu vyrůstá žlutavý
květ - jak zjistíme z atlasu,
jedná se o černýš rolní. Celá rostlina však působí tvarem i kontrastními
barvami dojmem, že je odněkud z jižní Evropy. V trávě se vyjímají
skvrnité listy a žluté květy voskovky menší. Zaujme nás intenzívně modrý
až modrofialový květ poměrně vysoké šalvěje luční, která místy vytváří
koberce. Listy několika druhů bodláků nám naznačují, jak bude louka
vypadat možná již za měsíc. Hledáme teplomilný kozinec dánský s fialovým
květem - zatím marně, ale určitě tu má listy, které se snadno dají
splést s listy některé jiné vikvovité rostliny. Dokvétá ještě bílý
rožec. Kontrastem jsou pak místa kamenitá, kde roste mateřídouška.
Koniklec
již odkvetl, prozrazují ho jen chomáče ochmýřených nažek. Občas
prolétne motýl, ponejvíce okáč černohnědý s oranžovým lemem na okraji
křídel.
Slunce svádí boje s oblačností, která je velmi různorodá a barevná.
Středohorskou atmosféru umocňuje zpěv ptáků, v němž vyniká hlas strnada
lučního, kterého máme možnost spatřit. Upozorní na sebe i nápadně
žlutozelenou hlavičkou.
Jak stoupáme, přibývá vyprahlejších míst s mateřídouškou a dalšími
skalničkami, z nichž nás zaujme netřesk svými drobnými žlutými květy. Je
tu mnoho dalších druhů rostlin, ale my už více nepátráme, raději se
držíme stezky, abychom nepošlapali tu křehkou, barevnou krásu oživující
kamení.
A jsme na vrcholu Čičova. Je tu malá náhorní plošina, kde nám Středohoří
nabízí další zajímavost v podobě mimořádně velkých černých čmeláků s
oranžovými zadečky, kteří létají namáhavě s hlubokým bzukotem a usedají
na světle fialové voňavé květy mateřídoušky. Usadíme se v místech, kde
končí plošina a kopec se velmi prudce svažuje k severu. Je tu pěkný
rozhled na všechny strany, takže můžeme obdivovat Házmburk, Oblík, Srdov, Brník na jižní straně, na severu Zlatník, Želenický vrch a v
dálce u Mostu Hněvín. Za ním vystupuje v oparu sotva znatelné pásmo
Krušných hor. A pak je tu Bořeň, jehož drama umocňují tmavé mraky, a
ještě další kopce a kopečky. Sever nám vyhrožuje bouřkou.
Slunce připaluje a vyláká další motýly. Přilétá perla Středohoří -
otakárek fenyklový. Na chvilku usedne, ale opět vzlétne. Pozorujeme jeho
třepotavý rychlý let. Babočka bodláková usedne na kámen a rozevře křídla
proti slunci.
Kamení - Čičov má svoji mineralogickou specialitu - v puklinách čedičů
se vyskytuje vzácnější nerost aragonit (kosočtverečná forma kalcitu) a
my tu nacházíme stopy po sběratelích, kteří tu kutali.
Sedíme a rozjímáme nad nádhernou a pro nás posvátnou krajinou, jejíž
obdobu bychom jinde v Čechách marně hledali.