V sobotu 2. června 2012 se uskutečnila další, v pořadí již sedmá botanická exkurze, kterou pro občanské sdružení Středohoří sobě uspořádala osvědčená dvojice botaniků Mgr. karel Nepraš a Mgr. Roman Kroufek.
V porovnání s předešlými deštivými dny nám počasí nadmíru přálo, ani horko ani zima a tak jsme mohli od vlakové zastávky Lovosice město vyrazit v ideálním počtu 28 účastníků. Nutno dodat, že ve vsi Radostice se náš počet rozšířil na 32, ale to bychom předbíhali. Ačkoliv bylo zřejmé, že několikakilometrový pochod skrze Lovosice, dále po silnici přes Vchynice do Radostic bude z botanického hlediska nezáživným přesunem, opak byl pravdou. Oba uvedení průvodci neodolali pokušení v podobě ruderálních druhů lemujících silnice a od prvních metrů následovala jedna zajímavá ukázka za druhou.
Po dlouhé době jsme se nakonec dosatli k prvnímu vytyčenému cíli, jímž byl dubohabrový les v severním svahu kopce Ovčína západně od Radostic. Zde jsme se již mohli, nerušeni civilizací, naplno ponořit do poutavého botanického výkladu, jímž nás oba pánové zahrnuli.
V poklidném tempu jsme se pak postupně přesouvali do sedla mezi Ovčínem a vrchem Jezerka a sledovali potsupnou proměnu lesní vegetace. Jihoýchodním svahem Jezerky jsme se nakonec dostali na pomyslný vrchol naší exkurze, jímž byla lokalita s nejbohatší populací vemeníků v Českém středohoří. Zde jsme také poprvé posvačili a poté posilněni se vydali zdolat zříceninu hradu Košťálova. Tam nás vedle úžasné historicko - přírodní scenérie v podobě trosek starého hradu posazených do vegetace tzv. skalní stepi upoutal samozřejmě i fascinující výhled na Třebenicko.
Když jsme se dostatečně pokochali veškerou krásou, jíž vrchol Košťálova skýtá, vyrazili jsme skrze teplomilnou šipákovou doubravu dolů. Na okraji Třebenic se již naše výprava definitivně rozdrolila do drobných skupinek mířících ke svým domovům. Oběma botanikům náleží za tento krásný vlastivědný zážitek pochvala a hlavně velké poděkování.
Za o.s. Středohoří sobě
zapsal Jiří Šedivý
Vybrané druhy prezentované při botanické exkurzi
Připravil: Karel Nperaš
stupeň ohrožení podle Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR:
C1 – kriticky ohrožený druh
C2 – silně ohrožený druh
C3 – ohrožený druh
C4 – vzácnější druh vyžadující pozornost
Lovosice, od žst. Lovosice-město po okraj města směrem na Vchynice
ruderální vegetace, zahrady, parkové výsadby:
kozí brada východní
pilát lékařský
ovsík vyvýšený
bodlák kadeřavý
pcháč oset
škarda smrdutá čertkusolistá (C3)
nápadně aromatická rostlina zejména po rozemnutí výrazně zapáchající „jako chemická laboratoř“
pampeliška
pajasan žláznatý
ořešák královský
sveřep jalový
hadinec obecný
locika kompasová
metasekvoje čínská
pěkný strom pěstovaný u vchodu na hřbitov
Cesta z Lovosic přes Vchynice do Radostic
ruderální vegetace, společenstva polních plevelů:
ostrolist poléhavý
mák vlčí
stračka východní
vikev tenkolistá
rukevník východní
pryšec chvojka
Cesta z Radostic po SZ úpatí Ovčína (431 m) na S úpatí Jezerky (487 m)
dubohabrové háje, jaseniny:
česnek ořešec
svízel vonný
jaterník podléška
kokořík mnohokvětý
bažanka vytrvalá
bršlice kozí noha
jasan ztepilý
netýkavka malokvětá
žindava evropská
lilie zlatohlávek (C4)
kalina tušalaj (C4)
čistec lesní
kopytník evropský
bez chebdí
medovník meduňkolistý (C3)
orlíček planný (C3)
strdivka nicí
jahodník truskavec
hrachor jarní
strdivka zbarvená (C3)
prorostlík dlouholistý pravý (C2)
vzácný druh z čeledi miříkovitých nápadný podobně jako ostatní prorostlíky nečleněnými listy; České středohoří patří k oblastem s největší koncentrací lokalit tohoto druhu u nás; v této oblasti provází nejčastěji zachovalejší dubohabřiny (nebo ještě častěji jejich okraje) na vápníkem bohatších půdách
okrotice bílá (C3)
hlístník hnízdák (C4)
oměj vlčí mor (C3)
v některých oblastech ČR (například Džbán) se jedná o charakteristický druh suťových lesů; v Českém středohoří jde ovšem o druh velmi vzácný rostoucí pouze asi na třech lokalitách v Milešovském středohoří
hnilák (C3/C2)
hniláky jsou plně mykotrofní (tedy napojením na vlákna hub vyživované) a proto nezelené rostliny vázané na stinné lesy; v České republice i v Českém středohoří se vyskytují dva druhy – dosti vzácný h. lysý (C2) a o něco častější h. smrkový (C3) rozlišitelné podle (ne)přítomnosti chlupů na květních orgánech rostliny; během exkurze byla nalezena pouze loňská rostlina, která již nebyla určitelná
Vrch Jezerka (487 m)
doubravy a dubohabřiny:
lipnice hajní
hrachor jarní
hrachor černý
netýkavka malokvětá
kostřava různolistá
zvonek broskvolistý
vemeník dvoulistý (C3)
vemeník dvoulistý patřil v minulosti v řadě území k nejčastějším zástupcům našich orchidejí; v posledních desetiletích ovšem v souvislosti s eutrofizací a ztmavnutím lesů počet jeho lokalit místy výrazně poklesl a tak je setkání s tímto druhem čím dál tím vzácnější; v oblasti vrchu Jezerka se vyskytují nejbohatší známé populace druhu v Českém středohoří
hlístník hnízdák (C4)
kopretina chocholičnatá
vikev křovištní (C4)
Vrch Košťál (481 m)
skály, skalní step, křovité pláště:
mateřídouška časná (C4)
mateřídouška panonská (C4)
čistec přímý
hadinec obecný
kostřava žlábkovitá
užanka lékařská
jeřáb
záraza písečná (C1)
velmi vzácný druh skal a skalních stepí v teplejších a sušších oblastech pahorkatin, jedná se o nezelenou rostlinu získávající výživu výhradně parazitickým způsobem napojením na kořeny hostitelského pelyňku ladního
modřenec tenkokvětý (C2)
skalník celokrajný
zvonek jemný (C3)
jestřábník chlupáček
pelyněk ladní
česnek šerý horský (C4)
kavyl vláskovitý (C4)
kosatec bezlistý (C2)
netřesk střešní
tařice skalní Arduinova (C4)
mochna písečná (C4)
Jižní úpatí Košťálu (481 m)
teplomilná šipáková doubrava, lesní lemy:
dub šipák (C4)
zimolez kozí list (C3)
hrachor jarní
bukvice lékařská
jestřábník zední
jeřáb břek
silenka nicí
vikev hrachovitá (C3)
ledenec přímořský (C3)