Zvláště chráněný – ohrožený druh
Někdy se objevuje jiný český název jako je např.
Kulovník schaefferův (viz Klapálek, 1903)
Výkalník vrubounovitý (viz www.naturabohemica.cz)
U latinského názvosloví je také několik synonym:
Do roku 1807 byl tento druh zařazován do rodu Scarabaeus, kam jej zařadil již Karel Linné v roce 1758, když jej popsal ve své Systema Nature, I. ed. 10. Fabricius jej řadil do rodu Ateuchus
albiventris Friwald. – popsán jako rasa z Turecka
Copris arachnoides Fourcroy, 1785
?Sisyphus capensis Gory, 1833
Sisyphus laevicollis Mulsant, 1842
Scarabeus longipes Scopoli (nec Olivier!), 1763
Sisyphus minutus Seabra, 1907
?Sisyphus morio Arrow, 1909
Sisyphus subemarginatus Mulsant, 1842 – popsán jako rasa ze Syrie
Sisyphus subinermis Mulsant, 1842 – popsán jako rasa z Maroka
Sisyphus tauscheri Fischer, 1823 – popsán jako rasa z Ruska
Německy se nazývá: Pillenwälzer
Víc než brouka, který je často celý zašpiněn od trusu, vnímáme kuličku trusu, která se pohybuje po zemi, ze strany řízená jedním nebo dvěma brouky. Často je to zábavná podívaná, zvláště v nerovném terénu, kde si kulička dělá co chce. Ale nakonec mizí v podzemní chodbě. Když se podíváme pozorněji pak uvidíme kolem kuličky zajímavého brouka s prodlouženýma zadníma nohama, který je velký 6,5-12 mm. Když jej očistíme zjistíme, že je celý černý a konec krovek je zřetelně zúžený. Přední nohy jsou hrabavé, na vnější straně opatřené nápadnými třemi výrůstky.
Pro vývoj svého potomstva využívá hlavně kravský a ovčí trus. Na jaře v zemi vyhloubí chodbu a podzemní prostor kam umístí kuličku z trusu a zde samička (někdy se uvádí, že úpravě hrušky se podílí i sameček) z kuličky upraví hruštičku na jejíž vrchol vloží vajíčko. Pak prostor uzavře a na rozdíl od druhu Copris lunaris se již více o potomstvo nestarají.
Protože brouk dobře létá přemístí se k další zásobárně pro výrobu další kuličky a tu dopravuje na další vhodné místo, kde se činnost opakuje. Takto jeden pár vybuduje více zásobáren pro svoje potomstvo a nové pokolení je zajištěno.
Vývoj v trusu až po vylíhnutí imaga probíhá jako u jiných příbuzných druhů a imago se samo vyhrabe na povrch půdy. Prví brouci se objevují v polovině léta, ale k budování chodeb a ke kladení vajíček přistupují až na jaře příštího roku. Při nepříznivém počasí se ukrývá v různých úkrytech (kameny, dříví, zaschlý trus, mršiny apod.).
Do rodu Sisyphus je na světě celkem zařazeno kolem 40 druhů – u nás se vyskytuje pouze jeden druh v nominální rase.
Zeměpisné rozšíření:
Brouk je znám od jižní po střední Evropu, ve středomořské oblasti (včetně severní Afriky), na Kavkazu, přes Malou Asii po Mongolsko, v severní Číně a v Koreji.
U nás tvoří severní hranici rozšíření, v Čechách je jen ojediněle na jižní Moravě hojnější, na jižním Slovensku je velmi hojný.
V Českém středohoří byl nalezen na více lokalitách, např. Kalvárie u Velkých Žernosek, vrch Lovoš (starý nález z r. 1917), vrch Oblík, vrch Rač, Radejčín, vrch Raná, vrch Rovný, Stadice, Suchá (UL), Suché (TP), Zubrnice. Z dvacátých let minulého století jsou v Ústeckém muzeu doloženy doklady s lokalitami údolí Bíliny a údolí Labe. Z okraje středohoří, tj. ze Zámeckého vrchu (psáno Schlossberg) u Teplic jej uvádí již v r. 1868 Lokay. Jak je zřejmé tak nálezy z Českého středohoří, mimo Zubrnice, pocházejí z teplých až velmi teplých lokalit, většinou se zbytky stepí.
Ochrana tohoto druhu je velmi problematická, protože nesnáší silně zatravněný terén a to je v dnešní době s minimálním pastevectvím problematické. Proto je v Českém středohoří jeho výskyt jen velmi lokální, ale vzhledem k tomu, že se jedná o dobrého letce nehrozí mu v blízké budoucnosti zánik vlivem populační degenerace.
Autor: Václav Vysoký, červen 2009
