Oryctes nasicornis - Nosorožík kapucínek

Zvláště chráněný – ohrožený druh

Původně byl tento druh popsán v rodu Scarabaeus.

Někdy se objevuje jiný český název jako je např.
Nosorožík obecný (viz Klapálek, 1903)
Kapucínek (viz Klapálek, 1903)

U latinského názvosloví jsou známa následující synonyma:
Oryctes aries Mulsant (popsán podle kusů z Francie)
Oryctes laevigatus Heer (popsán podle kusů ze Švýcarska)
Oryctes punctipennis Minck, 1915
Oryctes tuberculatus Mulsant (popsán podle kusů z Rakouska)

Německy se nazývá: Nashornkäfer

Jedná se o jednoho z našich větších brouků měřící 20-43 mm, ale jeho larvy měří až 120 mm. Samotného brouka v přírodě nalezneme jen náhodně od května do konce léta a je to většinou pouze v podvečer a nebo v noci kdy navštěvují výrony mízy na kmenech dřevin – přes den se ukrývá v suchém listí, v trouchu, kompostu apod., večer je aktivní, často naletuje i na světlo. Brouk je znám výrazným pohlavním dimorfizmem. Samci jsou nápadní výrůstkem na hlavě, který směřuje nahoru a je zahnutý slabě dozadu, tento „roh“ velmi varíruje ve velikosti; druhým markantem je uspořádání přední strany štítu, která je hluboce prohloubená a opatřená nahoře dvěma tupými výrůstky směřujícími dopředu. Samice má na hlavě pouze hrbolek a prohlubeň na přední straně štíru je jen mělká. Krovky našich kusů jsou víceméně jemně a neuspořádaně tečkované (ssp. ondrejanus) nebo jsou krovky skoro hladké, téměř bez teček (ssp. holdhausi). Zbarvení je variabilní v přechodech mezi červenohnědou, černohnědou až téměř černou barvou.

Vyskytuje se v nížinách a teplých pahorkatinách až v podhůří. Vývoj probíhá v přírodě (včetně parků se staršími dřevinami) v tlejích pařezech a dutých kmenech listnáčů (hlavně buk a dub, ale také ořešák apod.), nebo v jejich odumřelých silných kořenech. Ubýváním starých vykotlaných stromů se tento druh adaptoval na staré komposty zelinářských zahrad, hromady pilin, hnijící dřevní odpad, ale i na „tučnou“ hlínu ve sklenících. Zde se vyvíjejí larvy v několika fázích kdy se většinou třikrát svlékají a tento larvární vývoj trvá cca 3-4 roky a to jsou larvy velké cca 100-120 mm a pak se v kokonu vytvořeném z kousků dřevní hmoty a hlíny (kokon je ve velikosti velkého slepičího nebo kachního vejce) zakuklí (již v období kukly se pozná, zda se vylíhne samec nebo samice) – vývoj trvá několik let a délka vývoje je závislá na přírodních a klimatických podmínkách prostředí kde se vyvíjejí. Vylíhlé imago ale zůstává v kokonu ještě 1-2 měsíce, ale v přírodě se vyskytuje až příští jaro kdy zakládá další pokolení.

Velmi zdařile je vyobrazený vývoj v práci Reittera (1908): Fauna Germanica na barevné tabuli 76:

Zeměpisné rozšíření:

Téměř celá Evropa, Asie až po severní Kavkaz, Krym, Malá Asie, severní Kazachstán, západní Sibiř, střední Asie, Afganistan, severní Írán a Sýrie, Kašmír, severní Afrika.

V České republice se vyskytuje ve 2 rasách a to Oryctes nasicornis holdhausi Minck, 1914 a Oryctes nasicornis ondrejanus Minck,1916. Poznámka: Na Moravě jsou také přechodné formy ssp. ondrejanus a ssp. holdhausi. – V Čechách je pouze rasa O. n. ondrejanus.

Je nám znám také v Českém středohoří z okolí Litochovic kde byly zjištěné larvy i imaga v kompostu na soukromé zahradě a druhé naleziště známe z hromady pilin v ob. Velemín. Další nálezy jsou z Litoměřicka a to z Třeboutic (kompost) a ze skleníku v Býčkovicích. Je hlášen i z okraje Českého středohoří – v Bystřanech u Teplic. Na tabulích Naučné stezky je uveden v Průčelské rokli nad Brnou.

Ochrana nosorožíka kapucínka spočívá v zachování míst kde se rozmnožuje a to je v současné době většinou mimo přírodní ohniska. Zde záleží na každém z nás, když objevíme třeba na svoji zahradě tento druh v kompostu, tento nelikvidovat ani jej nepoužívat, protože jakýkoliv zásah může nenávratně zlikvidovat celou místní populaci tohoto zajímavého druhu.

U tohoto druhu si musíme uvědomit, že se v České republice jedná o jediného zástupce čeledi Scarabaeidae, podčeleď Dynastinae a tribu ORYCTINI Mulsant, 1842, když další triby jako je tribus Agaocephalini Burmeister, 1847, Cyclocephalini Laporte de Castelnau, 1840, Dynastini MacLeay, 1819, Oryctoderini Endrödi, 1966, Pentodontini Milsant, 1842 (z této podčeledi je znám druh i na Slovensku), Phileurini Burmeister, 1847 a Hexodontini Lacordaire, 1856 mají ve svém středu velmi velké druhy, zvláště u tribu Dynastini, kam jsou řazeni jedni z největších brouků světa.

Systematika tohoto druhu není jednoduchá a ze svého areálu rozšíření má popsáno řadu zeměpisných ras, jako je např.

Oryctes nasicornis afghanistanicus Endrödi, 1938 – Afganistan
Oryctes nasicornis birmanicus Dechambre, 1980 – Francie
Oryctes nasicornis chersonensis Minck, 1915 – Krym, Cherson
Oryctes nasicornis continuus Minck, 1915 – Tunis
Oryctes nasicornis corniculatus Villa & Villa, 1833 – Itálie, Francie
Oryctes nasicornis edithae Endrödi, 1938 – Tian-Šan: Karlyg Tag
Oryctes nasicornis grypus (Illiger, 1803) – Francie
Oryctes nasicornis hindenburgi Minck, 1915 – Irán
Oryctes nasicornis holdhausi Minck, 1914 – Slovensko, část Moravy, Maďarsko a přilehlá část Rumunska
Oryctes nasicornis illigeri Minck, 1915 – Kašmír
Oryctes nasicornis kuntzeni Minck, 1914 – Malá Asie, Kypr
Oryctes nasicorni laevigatus Heer, 1841 – jižní část Francie, Švýcarsko, Italie, jižní Tyroly
Oryctes nasicornis latipennis Motschulsky, 1845 – Arménie
Oryctes nasicornis mariei Bourgin, 1949 – Francie
Oryctes nasicornis nasicornis (Linnaeus, 1758) – Německo, Holandsko, Belgie, Dánsko a Švédsko
Oryctes nasicornis ondrejanus Minck, 1916 – Čechy a velká část Moravy
Oryctes nasicornis polonicus Minck, 1916 – celé Polsko, evropská část bývalého SSSR s výjimkou jižní Ukrajiny, východní část střední Evropy, mimo severního Rumunska
Oryctes nasicornis prolixus Wollaston, 1864 – Kanárské ostrovy (často uváděn jako samostatný druh)
Oryctes nasicornis przevalskii Semenov et Medvedev, 1932 – Turkestan
Oryctes nasicornis punctipennis Motschulsky, 1860 – Tadžikistan, Turkmenistan
Oryctes nasicornis shiraticus Endrödi & Petrovitz, 1974 - Irán
Oryctes nasicornis transcaspicus Endrödi, 1938 – Zakaspická oblast
Oryctes nasicornis turkestanicus Minck, 1915 – Turkestan

Autor: Václav Vysoký, září 2009