Copris lunaris (Linnaeus, 1758)
Výkalník pečlivý

Zvláště chráněný – kriticky ohrožený druh

U českého názvu se používají v literatuře ještě další názvy a to:
Chrobák pečlivý (viz např. Internet)
Chrobák poloměsíčný (viz např. Brehm)
Výkalník měsíční (viz např. Internet)
Výkalník poloměsíčný (viz Klapálek, 1903)

Ještě větší množství synonym je u latinského názvosloví:
Copris belisama Schrank, 1798
Copris castaneus Mulsant, 1842
Copris corniculatus Mulsant, 1842
Copris deletus Mulsant, 1842
Copris gistelianus Gistl, 1857
Copris jenisonianus Gistl, 1857
Copris obliteratus Mulsant, 1842
Scarabaeus bifidus Poda, 1761
Scarabaeus emarginatus Olivier, 1789
Scarabaeus lunus Schrank, 1798
Scarabaeus quadridentatus Degeer, 1778

Německy se nazývá: Mondhornkäfer

Jedná se o druh teplých stepí a pastvin, který je v Čechách na pokraji vyhubení, na jižní Moravě je na vhodných biotopech hojnější.

Je černý, lesklý, samec se od samice nápadně liší stavbou štítu a výrůstkem na hlavě, který je většinou dlouhý, zašpičatělý a slabě zahnutý dozadu; někdy je tento roh krátký až velmi krátký a také přední strana štítu je plošší, bez výrůstků a pak se takoví samci označují jako f. corniculatus Mulsant, 1942 (někdy také f. minor). U samic je výrůstek na hlavě jen malý a mělce na vrchu vykrojený, také tvar štítu je jiný. Délka těla je 16-24 mm.

Velmi zajímavá je u tohoto druhu péče o potomstvo. Jak se zdá tvoří páry dosti pevné svazky. Nejdříve brouci obojího pohlaví vyhloubí těsně u (nebo pod) trusu chodbu dlouhou 15-20 cm na jejímž konci vytvoří prostor až 6 cm vysoký a sem nanosí zásobu trusu – nejraději volí trus koní, skotu nebo ovcí. Několik dní nechají trus „uzrát“ a pak z něj samice vytvoří 5-7(vzácně až 13) hruškovitých „plodových“ útvarů, které staví zúženou částí nahoru a na vrchol vloží vajíčko. Počet hrušek kolísá podle množství do podzemí dopraveného vhodného trusu. Oproti jiným druhům brouků samice zůstává v podzemí a hlídá nakladený plod a ochraňuje je po celou dobu jejich larvárního vývoje a zakuklení a čeká až se vylíhnou brouci nové generace a to trvá po dobu kolem 4 měsíců; a po celou dobu hladoví. Je to u brouků ojedinělá péče o potomstvo. Např. u příbuzných druhů rodu Sisyphus, Scarabaeus a Gymnopleurus staví samičky také hrušku v podzemní komůrce, ale o tu se již dále nestarají, komůrku uzavřou a staví vedle nebo úplně jinde další.

Zeměpisné rozšíření:

Střední a jižní Evropa, Středomoří, Přední Asie až Irán. Často je rozšíření jen lokální a je úzce vázané na teplé stepní biotopy, které jsou spásané.

U nás v Čechách mizí (v posledních desetiletí byl nalezen např. v lounském středohoří), na jižní Moravě je ještě dosti hojný.

Z Českého středohoří jsou známé např. následující lokality: vrch Rovný u Stadic (doklady z let 1900-1925, později nenalezen); vrch Zlatník (1978); SPR Oblík (1982), Lounské středohoří, vrch Milá, vrch Oblík, vrch Raná (kolem r. 1990).

Ochrana tohoto druhu je velmi problematická, protože spočívá nejen ve spásání vhodných biotopů, ale záleží i na chemismu půdy i rostlin, které jsou spásané, což může mít negativní vliv na vývoj plodu.

Autor: Václav Vysoký, červen 2009