Carabus ullrichii (Germar, 1824) Střevlík ullrichův
ohrožený druh
Systematicky je zařazován do podrodu Eucarabus Géhin, 1876. Syn.: Carabus planitiae Csiki, 1929; Carabus ullrichi auct. (tento tvar je ale v moderních katalozích uváděn jako správný a Carabus ullrichii jako synonym!).
Velikost: 20-35 mm
Zeměpisné rozšíření:
Především střední a jihovýchodní Evropa. Od Německa přes Rakousko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko až do Ukrajiny. Podle Wikipedie: Rakousko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Německo, Maďarsko, Lotyšsko (sporné), Lucembursko, Moldavsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Ukrajina a Jugoslávie. – Žije na okrajích lesů, v hájích, keřovitých plochách, na pastvinách, polích, loukách, zahradách a v lomech. Nachází se většinou pod kameny a pod dřívím. V ČR se vyskytuje od nížin do pahorkatin, ale nejedná se o běžný druh.
V ČR se vyskytují dvě rasy a to: Carabus ullrichii fastuosus Palliardi, 1825 (syn.: Carabus fabrizioi S.Battoni et Breuning, 1970; Carabus ullrichii sokolari Born, 1904 – v ČR se vyskytuje na západě Čech a na jižní Moravě) a Carabus ullrichii ullrichii Germar, 1824 (syn.: Carabus planitiae Csiki, 1929 – je rozšířen v SV části Čech, a na Moravě).
Mimoto se vyskytují ještě rasy:
Carabus ullrichii arrogans Schaum, 1858
Carabus ullrichii rhilensis Kraatz, 1876
syn.: Carabus baranyensis Sokolar 1908; Carabus jaroslawi Fleischer 1898; Carabus parvus Géhin 1885; Carabus serbomacedonicus Kenyery 1970; sokolari Born, 1904; Carabus stussineri Géhin 1885; werneri Reitter 1899
Výskyt tohoto druhu v Českém středohoří není také v současné době spolehlivě potvrzen. Je mi znám pouze podle dokladu v Muzeu města Ústí n.L. kde se nachází 1 ex. s lokalitou Zálezly, 4.1957, lgt. ? J.Strejček. Mimo tento doklad neznám z Ústecka jiný doklad (pouze velmi starý literární údaj je z r. 1868 (LOKAY) a to z okolí Rumburka na Děčínsku. Nejbližší současná naleziště jsou až na území Libereckého a Středočeského kraje (hojný je např. na polích v okolí Mladé Boleslavi a u Benátek nad Jizerou.).
Autor: Václav Vysoký, prosinec 2009
|
