Ve stínu Krušných hor z dílen Hefaista, žárem puká země. Vyhasly krby, voda, vítr a mráz, vracejí se zas a zas, kamenné varhany odhalil čas. Z daleké stepi první semínka bodláků a vysoké trávy na prsti zvětralé lávy, štědrá země, sluneční paprsky ji hladí jemně. Rozkvetlé louky a doteky motýlích křídel, tajemný svět barev tančí svůj balet... Štětcem chci oslavit Tebe, nádherné Středohoří!