Nízko nad obzorem slunce
rozehrává tóny toskánských barev
ve vysoké trávě osamělého kopce
kde ještě teď otevírají své květy
zpozdilé slzičky Panny Marie
Poutníku s vlasy rozevlátými
vystupuješ k vrcholu
po své stezce,
kde zdraví tě keře zlátnoucím listím
a červení šípků
Usedneš na kámen
co nabral trochu tepla dnešního dne
Zamyšlen, hledíš do kraje
Tobě tak blízkého
nebe na západě hoří
modravé homole středohorské
halí se do mlhy
Pohlédneš k Řípu
vzpomínka na Prahu
verše se rodí
a ještě pohled na východ -
Tvé město hoří!
Nit básně je zpřetrhána
cestou, necestou,
strništěm i křovím běžíš
podat pomocnou ruku
Oheň zažehnán
skončil dramatický den
Toužíš vrátit se na Radobýl
napsat báseň a možná
i skicu načrtnout
poutníku dalekých cest
Teď bloudíš krajinou neznámou
pouští žhavou, kde vítr mrazí
boříš se do písku, žízníš
Devět dní marného putování
cestu na Radobýl už nenajdeš...
|
