Rozvážně kráčí
se svojí paletou
a mění tvář krajiny
Hanžburek s věžemi
zahalil do ranních
i večerních mlh
Ubral slunečnicím
slunce
a nechal zčernat
jejich hlavy
zahleděné už jen do země
Barvy stromů
ředí sluncem
a přidává teplé tóny
Den ze dne
víc a víc
prokresluje krajkoví
Z listí se rodí
koberec
co domovem
se stane zimním
A tam, kde vítr
nezafouká
přitiskne se
srolovaný list
To zazní třetí věta
symfonie
„Ze života motýlů“
|
