Nepříliš nápadný zalesněný pahorek nedaleko Verneřic s nadmořskou výškou 556 m a nezvyklým názvem Gottesberk (Boží vrch), na němž se v minulosti nacházel slavný poutní areál s kostelíkem, křížovou cestou a několika dalšími budovami.
Původně zněl název tohoto místa Trpasličí vrch (Zwergel Berg) a trpaslíci byli i častým námětem pověstí, které se k němu vázaly. Své současné jméno obdržel v letech 1732/1733, kdy byl dřevěný kříž na jeho vrcholu z iniciativy jezuitského řádu, jemuž patřila zdejší farnost, nahrazen výstavbou tří zděných kaplí. Kaple byly navzájem provázány společným průčelím a celý tento sakrální komplex zasvěcen Nejsvětější Trojici a také sv. Prokopovi jako jednomu z patronů české země. Uvedenému zasvěcení pak náležitě odpovídala i vnitřní výbava, jejíž nejdůležitější součástí byl hlavní oltář, dva boční oltáře, vyřezávaná kazatelna, obrazy a sochy světců.
Zájem zbožných poutníků, kteří mohli od roku 1734 při návštěvě kaple získat i odpustky, byl nebývale velký. Zdejší pamětní kniha dokládá dokonce 217 tzv. zázračných vyslyšení, tedy naplněných proseb (zejména za uzdravení), s nimiž sem poutníci přicházeli. Proto bylo hned následujícího roku přistoupeno k přebudování trojité kaple na poutní kostelík, jehož podoba vydržela ve své podstatě až do druhé poloviny 20. století. Ústředním prvkem této stavby se stala válcová kaple zaklenutá kupolí. Ta byla obehnána kol dokola kruhovým ochozem s malou obdélníkovou kaplí a širokou předsíní, jejíž vnější stěna tvořila hlavní průčelí celého kostela.
Stavbu kostela, jenž byl díky své poloze významnou, ze širého okolí viditelnou krajinnou dominantou, záhy doplnila budova poustevny, domku pro kaplana a hostince. Z důvodu sílícího zájmu poutníků zde byl zřízen i přístřešek pro nemajetné poutníky. V roce 1737 byla ve východním svahu vršku vybudována křížová cesta čítající sedm zastavení. Jejich počet byl brzy doplněn na celkových 14, což ve své době představovalo téměř nadčasové řešení.
Doba slávy však netrvala věčně. Po josefinských reformách v závěru 18. století zájem o toto poutní místo výrazně opadal. Kostel byl sice nadále v provozu, nicméně ¨již v 19. století byla odstraněna výše zmíněná, historicky velmi unikátní křížová cesta. Poslední větší rekonstrukce kostela proběhla roku 1886, o 20 let později zachvátil dvě budovy na Gottesberku požár. Kostel s hospodou zůstaly této pohromy naštěstí ještě ušetřeny. Ovšem vysídlení německých starousedlíků po roce 1945 a nástup komunismu roku 1948 již předznamenaly definitivní zánik tohoto areálu. Přestože byl kostel díky svému významu prohlášen kulturní památkou, zájem o něj projevovali zejména zloději a vandalové. Jedinou iniciativu, kterou v tomto směru podnikl verneřický národní výbor, byla žádost o jeho demolici, podaná poprvé roku 1968. K jejímu naplnění došlo o několik let později, v roce 1975 byl barokní poutní areál "z bezpečnostních a estetických důvodů" odstřelen, povrchové zbytky byly následně zcela srovnány se zemí. Podobně smutný osud potkal i další sakrální památky v blízkém okolí, konkrétně se jednalo o kostely ve Valkeřicích, Merbolticích a v nedalekém Rychnově.
Dnes jsou na Gottesberku patrné pouze základy několika málo zdí přilehlých budov a studny (! pozor). Ze stavební sutě, která zde zůstala, vyniká nejvíce pozůstatek sochy Krista na Olivetské hoře z 19. století a také torza několika kamenných pískovcových článků. Dobře patrná je i trasa původní přístupové (dnes již neprůchodné) cesty, lemované stromořadím, která stoupá od silnice spojující Verneřice s přilehlou obcí Příbram.
Další podrobné informace o historii tohoto místa získáte v brožurce: Prošková - Kvapil: Gottesberg. Boží vrch u Verneřic
