ZÁRAZA VYŠŠÍ
Vědecký název: Orobanche elatior Sutton
Čeleď: zárazovité Orobanchaceae
Status: ohrožený druh
Rozšíření: Druh eurasijského rozšíření na sever po Anglii a jižní Švédsko, na jih po severní Itálii a Řecko, na východ až po Himálaj.
V České republice roztroušeně až vzácně ve většině teplých oblastí, nejčastější v dolním Povltaví, Českém středohoří a jihomoravských pahorkatinách.
V Českém středohoří je záraza vyšší jedním z nejběžnějších druhů rodu, roste zde místy až dosti hojně. Mnoho lokalit je na skalách v údolí Labe, například PR Kozí vrch, PR Sluneční stráň, u Brné, Vaňova, Církvic, na Střížovickém vrchu aj., dále roste na více místech lounského středohoří, například Tobiášův vrch, Bečovský vrch, Brník, ale i jinde. I když se stejně jako u ostatních druhů rodu často vyskytují pouze jednotlivé rostliny nebo málo početné populace, může záraza vyšší v příznivých letech na některých lokalitách být přeci jen hojněší a dosahovat počtu desítek rostlin.
Ekologie a biologie: Parazitický druh, ve střední Evropě cizopasí nejčastěji na chrpě čekánku (Centaurea scabiosa). Rostlina sušších alespoň částečně otevřených stanovišť. Roste od širokolistých suchých trávníků až po nejsušší skalní stepi.
Ohrožení: Podle současných poznatků o rozšíření v Českém středohoří není druh bezprostředně ohrožený, protože počet lokalit je poměrně vysoký, ale jednotlivé lokality mohou být ohroženy především zarůstáním křovinami.
Literatura:
1) Nepraš K. et Kroufek R. (2005): Nové nálezy záraz na Ústecku. - Severočes. Přír., Litoměřice, 36-37: 47 - 52.
2) Zázvorka J. (2003): Zárazy (Orobanche L. s.l.) v Českém středohoří (2. verze po patnácti letech). - Severočes. Přír., Litoměřice, 35: 59-98.
3) Zázvorka J. in Slavík B. [ed.] (2000): Květena České republiky. 6. [Flora of the Czech Republic.] / Ed. Academia, Praha, p. 477 – 513.
Fotografie: České středohoří
Články a příspěvky: Máte-li zájem přispět odborným článkem, věcným komentářem či zajímavým názorem k tomuto tématu, pošlete nám e-mail na info@ceskestredohori.cz
Odkazy: vložit odkaz
Autor: Mgr. Karel Nepraš, listopad 2006
| 
