červen si přispíšil
zaklepal na dveře
a vlčí máky
otevřely své květy...
Bylo jich tolik při trati a na náspech, jakoby tu někdo rozstříkal
červenou barvu. Začíná kvést i modrofialová šalvěj luční. Krajina po
deštích je svěží zelená. Modrá obloha jen tu a tam s malými řasami a
předpověď počasí jsou přísibem horkého dne.
Z Lovosic na Březinu pokračujeme autem malými silničkami a jako vždy nás
rozněžní panoráma středohorských kopců, které se před námi rozevře v
celé kráse. I když nevysoké, působí mohutně, kopce se zvedají tak
nečekaně a prudce - v jejich tvarech se skrývají veliká dramata Země.
Před Lovošem se rozprostírá pole ječmenu, který po nedávných deštích
pěkně povyrostl. Jeho vousaté klásky sytě zelené se vlní v mírném vánku.
Nejednou mě napadlo, jak by tato krajina zapůsobila na Vincenta van
Gogha, kdyby sem zavítal, jaké obrazy by namaloval?
Na Březině nás vítá alej ještě kvetoucích kaštanů, která tu byla kdysi
uměle vysazeny. Po pravé straně stojí zřícenina bývalé hájenky. Vlevo je
na dohled vrchol Milešovky a my se vydáváme k hrázi nevelkého rybníku,
lemovanou kaštany - bývalý majitel měl tyto stromy zřejmě v lásce.
Vítají nás dvě kukačky - jedna kuká snad někde v aleji a druhá se ozývá
z lesa za rybníkem. Na okraji hráze kvete zajímavý nafialovělý druh
kakostu, osamělý tmavě růžový kohoutek luční. Objevují se první květy
rdesna hadího kořenu v barvě lila. Vůně vody je v horku, které začíná,
obzvláště příjemná, tu a tam jemně kuňkají žáby.
Posadíme se na hrázi a sledujeme dění kolem. Poletují tu šídla malá i
velká, občas postávají v letu a pak usednou na stéblo trávy nebo list.
Roje malých mušek, ale neštípou nás. A je tu bohatý život ve vodě, z níž
tu a tam vyrůstají listy zajímavého drobného kapradí, a listy dalších
rostlin včetně leknínů.
Pod hladinou se to jen hemží pulci a drobnými rybičkami celkem nenápadně
šedohnědě zbarvenými, některé mají po stranách bělavý proužek. Ale pak
nás zaujme rybka, která doslova zlatě zazáří - snad jak na ni z určitého
úhlu dopadnou sluneční paprsky.... Že by zlatá rybka? Měli bychom
vyslovit nějaké přání jako v pohádce.... ani jsme je nevyslovili,
rybička snad jakoby tušila, co by nás mohlo potěšit.
Nad námi se objevil velký tmavý pták se zajímavě vykrojenými křídly,
který zcela neslyšně přelétl rybník a snesl se na protější břeh. Čáp
černý!!! Jaká vzácnost. Černé čápy jsem viděla někdy před dvaceti lety v
Jeseníkách. Čáp byl dobře viditelný, vykračoval si po břehu, tu a tam
něco sezobl. Po chvíli odletěl. Slunce žhne, sedáme si do stínu.
Pozorujeme oblohu, obláčků - řas trochu přibylo, ale nic nehrozí.
Rozhodli jsme se obejít rybník. Cesta byla příjemná, listnatým lesíkem,
tvořeným břízami, olšemi, jeřáby. Viděli jsme stezky zvěře vedoucí k
vodě. Na bahnitém břehu neklamné důkazy, stopy srnčích kopýtek. Z lesa
se ozývá hrdlička divoká a budníček lesní. Kukačky chvílemi utichnou,
aby nabraly sil k dalšímu kukání.
Na louce objevíme zběhovec se sytě modrými květy, celá rostlinka
připomíná svícen, velkou zajímavostí je osamělý žlutý květ hadího mordu
nízkého, zaujmou nás dva druhy rozrazilu a na pokraji lesa mařinka vonná
a ptačinec velekvětý, který tu vytváří nádherné bílé kolonie. Zastihneme
ještě i úpolín evropský se sírově žlutými květy. Nádhera. Louka se
zajímavě rostlými vrbami a kvetoucími rdesny... za týden tu jistě bude
záplava jejich květů. Občas přeletí čmelák.
Motýlů je málo, ale přece jen se objeví zejména bělásek, okáč luční a
zvláštní pozornost si zaslouží malý drobnější motýlek žlutavé barvy,
který na první pohled připomíná padající list akátu. Když se motýlek
konečně usadí na kameni a na chvilku rozevře křídla , zjišťujeme, že má
na nich krásné černé skvrnky. Ale dlouho neposedí - opět křídla rozevírá
a zavírá a vzlétne Je to ohniváček černoskvrnný. Létá jich tu několik.
Cesta nás zavede do lesíka a odtud do kaštanové aleje, kde se uzavírá
náš okruh. Z výletu si odnášíme krásné zážitky, je to jedno z mála míst ve
Středohoří, jehož charakter určuje voda se svým zajímavým a bohatým
životem.