Sobotní den 3.3. 2012 vyjíždíme za
sněženkami do Dobříně. Stále nemohu uvěřit, že po zimním spánku jsou již jejich něžné kvítky na světě.
Vskutku tomu tak je, ještě se choulí a čekají na sluneční paprsky. Pohledem na ně se potěšíme v lese, jdeme podél Labe, doufám, že zahlédnu vodní ptactvo, ale bohužel, minulé dny bylo teplo, hladina Labe byla pravděpodobně vysoká, cesta je hodně blátivá, kluzká. Otočíme se, alejí nádherných Dobříňských dubů se vrátíme a posuneme o kousek dál.
Projedeme Roudnicí nad Labem, zastavíme v Doksanech, které zdáli vyrážejí dech svou monumentalitou, krásou čtyř věží. Obrovský, rozlehlý klášterní areál, budovy většinou oprýskané, vlhké, okna bez skel. Člověk si přeje, aby se našlo smysluplné využití objektu a kéž by zůstal zachován pro pozdější generace. Doksany, vždyť je to jedna z nejvzácnějších památek u nás, býval tu zámek, pivovar, i klášter, byla zde vychovávána a vzdělávána dcera Přemysla Otakara I. – Anežka, naše svatá Anežka česká. Škoda, minulý rok mi unikla poutní mše přímo v Doksanech, třeba někdy jindy. Přes otevřené mřížoví nahlédneme do kostela, ale nebyla doba jeho otevření. Jinak část kláštera žije už svým životem, je domovem hrstky premonstrátek.
V přilehlém parku jsou vzácné, chráněné stromy a jsou zde patrny snahy o vyčištění od náletových nežádoucích dřevin. Ozdobou parku je liliovník tulipánokvětý, obrovský platan, nádherný buk, dále i vzácný gingo biloba, označovaný Charlesem Darwinem za živou fosílii. Z objektu odcházíme v poledne, zvoní kostelní zvony, věřím, že zní optimisticky a že komplex, který je unikátem v Evropě nedojde zničení.
Přejdeme přes železobetonový most z roku 1928 pod nímž bystře spěchá Ohře, naplněná spoustou vody z jarního tání, spěchá, aby později spojila svůj tok s Labem. Z červené turistické značky odbočíme v Brozanech nad Ohří, trochu se poptáme na cestu k přírodní rezervaci Loužek.
Loužek, lužní les nás vítá, zvolíme cestu po pravé straně slepého ramene Ohře, jdeme pomaličku a vychutnáváme si tu křehkou nádheru předjaří. Les se zlehounka probouzí, voní předzvěstí jara a tu a tam nesměle vykukují modré kvítky ladoňky dvoulisté. V pilné práci zaslechneme datla a zpěv ptáků potvrzuje, že jaro je za dveřmi. Vodní plocha je ještě pokrytá ledem, ubývá ho, v kontrastech slunečních paprsků a stínů je možno vidět mnohé zajímavé útvary, stačí zapojit představivost.
Krásný den, plný pohody a radosti, určitě si naplánujeme další cesty.
Květa Roznětínská