ceskestredohori.cz
turistický
informační portál

Úvodní strana
Turistika
Encyklopedie
Ubytování a rekreace
Přehled akcí
Obchod / e-shop
Služby
Odkazy
O stránkách
Vyhledat

ČLÁNKY A PŘÍSPĚVKY

Stavební historie hradu Střekov

autor Mgr. Jiří Šedivý, únor 2004

Tradiční pojmenování

Střekov, Schreckenstein.

Charakteristika

Zříceniny hradu s řadou dochovaných staveb, působivě umístěného na výrazném skalním útvaru přímo nad pravým břehem řeky Labe, ve stejnojmenné čtvrti města Ústí nad Labem.

Historie

Počátky hradu Střekova lze poměrně přesně a bezpečně datovat na základě údajů z písemných pramenů. Vystavěn byl krátce před rokem 1319 Pešíkem z Veitmile a to na popud krále Jana Lucemburského. Ačkoliv byl z majetkoprávního hlediska Střekov hradem královským, přímá držba hradu náležela šlechticům, kterým jej král uděloval v léno. Prvním držitelem hradu se stal na počátku roku 1319 jeho stavitel - Pešík z Veitmile. Avšak ještě téhož roku získávají hrad do držení děčínští Vartenberkové. Tento stav trval až do roku 1400, kdy Jan z Vartenberka zastavil hrad Střekov Ješkovi z Vchynic. Protože tato transakce neproběhla zcela v pořádku, stala se příčinou vleklých majetkových sporů mezi Janem a Ješkovými dědici, které vyvrcholily půlroční snahou Jana z Vartenberka v podobě obléhání hradu, následným obsazením Střekova saským markrabětem Vilémem a soustavnými projevy otevřeného nepřátelství zúčastněných stran. K vyřešení této spletité situace došlo až mezi léty 1407-1409 zásahem krále Václava IV., který převzal hrad do svých rukou. Ne však nadlouho, neboť někdy v letech 1409-1410 udělil hrad do držení příslušníku nižší šlechty - Vlaškovi z Kladna. Za Vlaška a jeho dědiců, kteří Střekov drželi až do roku 1479, byl hrad významnou oporou královské moci ať již Zikmunda Lucemburského, či Jiříka z Poděbrad. Zvláště za husitských válek představoval důležitý opěrný vojenský bod katolické strany v přilehlém kraji a sloužil mimo jiné jako útočiště řady osob a jako trezor cenného majetku. V roce 1479 získali hrad Střekov do držení Glacové ze Starého dvoru, po nichž se v rychlém sledu vystřídalo několik dalších lenních držitelů. Důležitým mezníkem pro majetkové dějiny hradu se stal rok 1563, kdy ho získal do držení Václav z Lobkovic a rok 1599, kdy hrad přestal být lénem a stal se dědičným majetkem lobkovického rodu. V roce 1615 byl hrad již popisován částečně jako pustý, v díle zkázy pak pokračovalo dění za třicetileté války, kdy se zde vystřídalo několik vojenských posádek. Neudržovaná a chátrající zřícenina obdržela další těžký úder ve druhé polovině 18. století, kdy se stala terčem dělostřeleckého útoku při bojích za sedmileté války. Zájem o zříceninu hradu a jeho zachování jsou spjaty s počátky romantismu a turistického ruchu v první půli 19. století. V souvislosti s tímto děním prodělal hrad také řadu stavebních úprav. Zbývá poznamenat, že po konfiskacích, které proběhly ve 20. století, se dnes opět nachází v držení rodiny Lobkoviců.

Popis

Za staveniště hradu zvolil jeho zakladatel výrazný skalní útvar při pravém břehu řeky Labe, který se na severovýchodě odděluje sedlem od ostatního, výrazně vyššího horského masivu. Uvedený skalní útvar převyšuje hladinu řeky o více než 100 m.
Hrad Střekov lze rozdělit na čtyři samostatné oddíly. Za 1. oddíl považujeme prostor dnešního parkoviště v sedle mezi hradní skálou a převýšeným horským masivem a také celý prostor při východní patě skály vymezený na vnější straně řadovou zástavbou. Kromě zmíněné řadové zástavby se zde nachází konstrukce brány, která dnes uzavírá vstup do areálu hradu od parkoviště a také budova nedávno vystavěná na základech starší stavby v prostoru mezi patou skály a parkovištěm. Ze starších popisů a vyobrazení vyplývá, že zástavba tohoto oddílu byla bohatší. V prostoru parkoviště se rozkládala budova poplužního dvora přibližně s pravoúhlým uspořádáním budov do tvaru písmene "U" s otevřenou stranou směrem k hradní skále. Ještě jedna budova se nacházela mezi dvorem a hradní skálou, druhá byla přistavěna přímo k patě skály naproti severovýchodní polovině řadové zástavby. Řadovou zástavbu při východním okraji oddílu, která se ve svém středu mírně lomí směrem ven, tvoří od severovýchodu přízemní budova přibližně čtvercového půdorysu, přízemní budova obdélného půdorysu a za zlomem patrová budova podélného půdorysu. Na obou koncích této řady, jejíž vnější průběh člení ještě několik opěrných pilířů a stavba záchodu, se nachází menší přístavek. Přístup do 1. oddílu, který byl průjezdný, zajišťovaly 2 brány umístěné při západním a východním závěru budovy bývalého poplužního dvoru.
2. oddíl hradní dispozice představuje prostor na skalní terase v jihozápadní části hradní dispozice. Od 1. oddílu je oddělený obvodovou hradbou s branskou věží. Přístup k této dvoupatrové stavbě zajišťuje dnes zděné schodiště. Původní řešení přístupu dokládá vpadlina bývalého padacího mostu. Průjezd brány je na vnější i vnitřní straně otevřen hrotitým portálem. Dnešní zástavba na nádvoří, které se rozkládá nad vstupní bránou, je výsledkem novodobé stavební aktivity související se stavbou restaurace. Dále k severozápadu se prostor skalní terasy zužuje do úzkého průchodu vymezeného na vnitřní straně tělesem skály a na vnější straně malým přístavkem, za nímž se nachází pod úroveň komunikace zapuštěná budova obdélného půdorysu, nazývaná běžně jako "rytířský sál". Severně odsud se nachází nevelká stavba čtvercového půdorysu. Od ní je úzkou pěšinou dostupná, na skalním výběžku situovaná malá bašta, vymezená obvodovou poprsní zdí. Velmi podobná stavba se nacházela na obdobném, níže a více k jihu položeném, dnes nepřístupném výběžku.

3. oddíl zaujímá vrcholovou část jižní poloviny skalního útvaru. Jeho půdorys vymezený po celém obvodu hradbou či zděnými stavbami má protáhlý nepravidelný tvar. Přístupný je dnes po schodišti vysekaném do skalního podloží v polovině 19. století. To ústí brankou situovanou v nejnižším místě celého oddílu do prostory, která je pozůstatkem stavby lichoběžníkového půdorysu. Jižně od této stavby se nachází pozůstatky dnes dvoupodlažní budovy, která je situována na okraji skály ve výrazné poloze nad prostorem 2. oddílu. Je obdélného půdorysu se zaoblenými nárožími ve svém západním závěru, přičemž právě tento závěr vystupuje z dispozice 3. oddílu. Obdobně z jeho dispozice vystupuje kratší, východní stěna budovy. Její přízemí tvoří jedna valeně zaklenutá místnost s menší předsíní. Patro je rozděleno na větší obdélnou část na západě a menší místnost přibližně čtvercového půdorysu ve východní části budovy. Zatímco se ve východní části dochovaly pouze relikty obvodového zdiva a příčná zeď s průchodem, menší místnost má zachovány všechny obvodové stěny včetně vstupu, dvou oken, nově obnoveného arkýře a pozůstatků otopného zařízení. Od této místnosti směrem k severovýchodu pokračuje po okraji skalní hrany obvodová hradba, k níž byla přiložena podélná stavba. Na ni navazuje další stavba, při obvodové hradbě, která v tomto místě vybíhá v půlkruhovou baštu. Za ní se rozprostírá úzké volné prostranství a patrová budova přibližně čtvercového půdorysu, která tvoří východní nároží severního čela 3. oddílu. Tato budova byla vystavěna na místě starší věžice či věže, která v tomto nároží vystupovala z průběhu obvodové hradby, na což ukazují její dosud viditelné základy. Výše uvedená mladší stavba, která ji překrývá obsahuje v přízemí jednu místnost zaklenutou křížovou klenbou a osvětlenou dvěma okny. Místnost v patře, přístupná pouze zvenčí, je opatřena třemi okny a dle dochovaných stop bývala vybavena také prevetem a otopným zařízením. Nejvyšší místo v západním nároží severního čela tohoto dispozičního oddílu zaujala válcová věž - bergfrit - se třemi podlažími, o jejímž původním vstupu svědčí dochovaný hrotitý portál v 1. patře. Obvodová hradba klesající po západní straně dispozice od této věže dolů se ve dvou třetinách své délky nad prostorem vstupu ze 2. oddílu lomí. Právě tento zlom je opatřen půlkruhovou baštou, která umožňuje kontrolu paty obvodové hradby po obou svých stranách. Prostor mezi bergfritem a touto baštou tvoří nezastavěné klesající prostranství. Obvodovou hradbu v severním čele mezi bergfritem a čtvercovou věžovitou stavbou prolamuje branka s vpadlinou bývalého padacího mostu. Ten umožňoval přístup do 4. oddílu, situovaného na sklaním bloku severně odsud, za skalní rozsedlinou upravenou a využívanou jako příkop. Pod bergfritem vystupuje z dispozice 3. oddílu přibližně 6 m dlouhý relikt zdi, který běží severozápadním směrem po hraně skalního výběžku nad rozsedlinou.
4. oddíl zaujímá horní plochu nejvyššího, avšak od řeky již více vzdáleného skalního bloku. Přístupný je pouze z prostoru 3. oddílu. Nepříliš dochované relikty obvodového zdiva včetně starších vyobrazení dokumentují, že dominantním objektem zde byla poměrně hmotná stavba obdélného půdorysu, umístěná v nejvyšším místě ve středu severního okraje skalní plošiny. O její mohutnosti svědčí rozměry o stranách přibližně 18 x 15m a šířka nejsilnější, východní zdi, která dosahuje přibližně síly 3m. Při severozápadním nároží této stavby jsou patrné pozůstatky dalšího zdiva. Po východním okraji skalní plošiny běží obvodová poprsní zeď, která kopírováním rozbrázděného skalního okraje vytváří tři baštovité výběžky.

Stavební vývoj

Přestože z historického vývoje hradu a jeho dochovaných hmotných pozůstatků je možné vyvodit řadu závěrů, provází stavebně historické poznání této lokality řada nezodpovězených otázek, často zásadního charakteru. Například není dosud zcela objasněn vztah mezi 3. a 4. oddílem hradní dispozice a to i v souvislosti s rozsahem nejstaršího hradu. Někdy totiž bývá poukazováno na to, že zakladatel hradu, Pešík z Veitmile, vystavěl jednoduchý hrad pouze v prostoru 4. oddílu, zatímco hrad v prostoru 3. oddílu vyrostl až za doby, kdy jej drželi Vartenberkové. Jindy bývá mohutná stavba v prostoru 4. oddílu interpretována jako obytná věž, či jako stavba, která měla svou hmotou chránit 3. oddíl. Rozřešení této problematiky spojené s interpretací 4. oddílu, bude - li kdy vůbec možné, zůstává předmětem dalšího výzkumu.
Jisté však je, že ve 14. století se v prostoru 3. oddílu, který lze bezpečně označit za jádro, nacházel hrad včele s bergfritem, jehož hlavním úkolem byla kontrola dlouhého úseku labského toku a prostoru 3. a 4. oddílu hradní dispozice. Z přilehlého nároží severního čela jádra vystupovala válcová věžice či věž, která umožňovala kontrolu prostoru příkopu mezi 3. a 4. oddílem. Její stěžejní funkcí byl dohled nad přístupovou komunikací vedoucí prostorem 1. oddílu při východní patě hradní skály před vstupem do 2. oddílu. Obdobnou funkci dohledu nad přístupovou komunikací zajišťovala bašta ve středu východní obvodové hradby a také východní stěna budovy situované v jižním závěru dispozice hradního jádra. Právě tato budova byla bezpochyby, vzhledem k absenci dalších staveb v prostoru jádra, hlavní obytnou stavbou hradu a bývá proto po právu označována jako palác. Funkcí půlkruhové bašty, situované v dispozičním zlomu východní strany jádra, byla kromě kontroly paty obvodové hradby především ochrana brány a přístupové cesty, která sem stoupala z prostoru 2. oddílu po nedochované, patrně dřevěné konstrukci. Z protilehlé strany umožňoval kontrolu vstupního prostoru západní závěr paláce, vystupující zde z dispozice hradního jádra.
Současně se vznikem hradního jádra, nebo o něco později, ale rozhodně ještě ve 14. století, vznikla zástavba v prostoru 2. oddílu, který lze označovat jako předhradí. Vstup do něj chránila věž s bránou opatřenou padacím mostem a obvodová hradba vystavěná na skalním stupni, který výrazně převyšoval plochu 1. oddílu. Vnější obvod předhradí, který byl vzhledem ke své poloze na vysoké skalní terase v podstatě nezranitelný, zpevňovala obvodová zeď zakončená stěnou lehčí konstrukce či poprsní zdí. Součástí tohoto předhradí byly také další, dnes zaniklé budovy provozního charakteru včetně kuchyně a stájí.
K významné přestavbě hradu, který byl vzhledem k dlouhé době své existence jistě několikrát opravován a stavebně upravován, došlo na přelomu 15. a 16. století. V tomto již politicky klidnějším období prošel modernizací, jejímž cílem bylo přiblížit kvalitu bydlení tehdejším nárokům. Došlo k přestavbě paláce, který byl opatřen novými okny a arkýřem. Věž či věžice v severovýchodním rohu jádra byla zbourána a nahrazena obytnou věžovitou stavbou. Bašta ve východní obvodové hradbě byla opatřena klenbou a sloužila patrně jako hradní kaple. Někdy v této době snad také vznikl spojovací trakt vedoucí odsud do paláce a budova nad místem vstupní branky. Zástavba předhradí byla rozšířena o velkou obdélnou budovu na okraji skály v jeho jihozápadní části. Za autory této přestavby bývají odbornou literaturou označováni sasky orientovaní mistři. Konkrétně pak bývá poukazováno na díla mistra Kunce, který působil v Krupce či Konráda Pflügera, činného v České Lípě. V prostoru 1. oddílu se v 16. století nacházely budovy hospodářského charakteru, jako byly chlévy, stáje pivovar a další stavby včetně obytných prostor pro obsluhu. I když byl celý areál 1. oddílu ohrazen zdí a vstup do něj opatřen branami, nejednalo z hlediska obrany o plnohodnotný oddíl. Jeho nestrategicky umístěná východní část byla totiž velmi snadno zranitelná ze svahu sousedního kopce. Proto jsme na vahách, zda tento oddíl označovat jako předhradí či podhradí.

Hodnocení

Impulsem k založení hradu byl záměr krále Jana Lucemburského vybudovat v tomto strategicky velmi výhodném prostoru hrad, který se stane významnou mocenskou oporou a jehož funkcí bude kromě vybírání cla také zajištění bezpečného provozu na labské obchodní cestě. Tím měl převzít funkci královského hradu z nedalekého Ústí. Velmi zajímavé je i ekonomicky výhodné řešení, které pro zbudování hradu král Jan Lucemburský zvolil. Aby nemusel nést přímé náklady na jeho stavbu a údržbu, byly těmito záležitostmi povinni jím pověření šlechtici. Ti jako protislužbu získali hrad ve formě léna do užívání. Šlechticem spravovaný hrad tak musel být vždy připraven k dispozici královským a tedy i státním zájmům. Jeho vhodně zvolená poloha a způsob řešení obrany z něj učinily velmi silný objekt. Kromě marné snahy z počátku 15. století se o jeho obležení již nikdo další nepokoušel. Tato skutečnost se za husitských válek projevila také tím, že se hrad stal útočištěm řady osob a bezpečnou úschovnou cenného majetku a písemností. Účelem přestavby z přelomu 15. a 16. století bylo modernizovat obytnou a patrně i hospodářskou funkci hradu. Nákladnost oprav a obtížná přístupnost jádra nakonec způsobily, že hrad začal od počátku 17. století výrazně chátrat, což vedlo spolu s dalšími okolnostmi k jeho postupnému zániku. Díky krásné siluetě a umístění se jeho zřícenina stala od 19. století oblíbeným návštěvním místem.
Ze stavebního hlediska spočívá význam hradu zejména v začlenění bašt do obvodu hradního jádra. Jedná se totiž v našem prostředí o téměř nejstarší pokus užití aktivní obrany, poprvé od doby, co zde odezněla stavební tradice 13. století, spojená s importem tzv. francouzského kastelu, který vedení aktivní obrany umožňoval. Také díky tomuto progresivnímu řešení lze označovat hrad Střekov, kterému jinak dominuje typický prvek českého šlechtického hradu - bergfrit - za výsledek kombinace šlechtického sídla se stavbou královského opěrného bodu. Stavebně neobvyklé je také užití a řešení dvojdílného jádra. Bohužel nám zde vlivem špatného dochování 4. oddílu uniká řada skutečností. Příčiny, které vedly k takovému uspořádání, kdy se výše položený 4. oddíl stal vzhledem k orientaci padacího mostu méněcenným vůči níže položenému a průchozímu 3. oddílu, lze hledat snad v přírodních podmínkách. Zadní 4. oddíl, který byl více vzdálen od labského toku a byl také vystaven většímu nebezpečí z převýšeného prostoru za sedlem, mohl mít funkci jakéhosi předsunutého opevnění, které svou hmotou krylo jádro hradu. Nesmíme opomenout, že také pozdněgotická přestavba hradu, která se již orientovala na cíl modernizovat kvalitu bydlení a života, patří díky dochovaným architektonickým detailům a řešením k zajímavým ukázkám stavební činnosti této doby.

Literatura

Bernau, F. 1892: Der Schreckenstein, Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs 15, 113-145.
Durdík, T. 1998a: Česká hradní architektura doby Jana Lucemburského, Castellologica bohemica 6, 13-15.
Durdík, T. 1998b: Hrady kastelového typu 13. století ve střední Evropě, Praha, 134-138.
Durdík, T. 1999: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha, 524-526.
Flegl, M. 1982: Z dějin stavebních úprav hradu Střekova, Památky a příroda, 604-607.
Hobzek, J. 1962: Střekov, Ústí nad Labem.
Hobzek, J. - Šamánková, E. 1960: Střekov. Státní hrad a památky v okolí, Praha.
Kašička, F. 1984: Hrad Střekov, strojopis, Památkový ústav Ústí nad Labem.
Mencl, V. 1967: Střekov - uměleckohistorická analýza, strojopis, Památkový ústav Ústí nad Labem.
Menclová, D. 1976: České hrady I, II, Praha. I. 346-349; II, 445-446
Muk, J. 1988: Střekov. Stavebně historický průzkum, Pasport Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů, strojopis, Praha.
Pilk, G. 1890: Urkundlicher Beitrag zur Geschichte der Burg Schreckenstein, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 28, 274-292.
Sedláček, A. 1923: Hrady, zámky a tvrze království českého, XIV, Praha, 34-45.
Suchevič, S. 1973: Střekov, Ústí nad labem.
Taubman, J.A. 1925: Burgruine Schreckenstein, die Perle des Elbtales, Eger.
Úlovec, J. 2002: Hrady, zámky a tvrze na Ústecku, Ústí nad Labem, 137-158.
Umlauft, F.J. 1926: Der Schreckenstein. Eine Beschreibung und Geschichte der Burg, Aussig.
Zbíral, J. 1930: Hrad Střekov u Ústí nad Labem, Ústí nad Labem.



Encyklopedie > Historie > Stavební historie hradu Střekov

Úvod
Napište nám 
Copyright
Dolní banner