Dne 24. července jsme neměli předem určenou trasu podle mapy, nebyl to ani výlet, ale spíše poznávací zastavení. Kráčíme zvolna po kamenité cestičce na jihozápadním úpatí Lovoše, lemované hustým křovím. Za zády máme pole, za nimiž se rozprostírá úchvatné pohoří složené z čedičových a znělcových homolí a homoliček, kde se obzvláště vyjímá jeho královna Milešovka. Je dost oblačno, chvílemi vane příjemný svěží vítr od západu. Sluneční paprsky bojují s oblačností a místy si prorážejí cestu a vytvářejí v krajině zajímavou stínohru měnící se podle pohybů mraků.

Zastavujeme se a pozorujeme tuto hravou atmosféru krajiny, která má zvláštní půvab.

Pokračujeme dál a před námi se rozehrává pestrá scenérie Středohoří. Velmi exoti cky působí červené plody kaliny tušalaj. Podle tužších listů s jemnými chloupky soudíme, že se jedná o keř pocházející z jižních sušších oblastí. Mezi kameny na okraji cesty vyrůstá pěkně vzpřímeně rozchodník velký. Některé kameny jsou obrostlé rostlinou z čeledi hluchavkovitých s drobnými fialovými květy. Vítají nás jemné bílé kornoutky svlačce, plazícího se po lzemi. Zhavější jiskru hodí po nás svými červenavými květy hrachor hlíznatý. Dostáváme se k malým loučkám, kde nás modře pohladí zvonek kopřivolistý a kakost luční. Zaujmou nás droboučké žluté kvítky svízelu syřišťového. Zlutě kvetoucích rostlin je tu víc - jestřábník, divizna knotovkovitá, oman pravý, řepík lékařský a komonice lékařská. Po květech kozí brady zůstaly už jen lehoučké balonky z malých padáčků - nažek, které rozfouká vítr kdo okolí. Opožděně ještě tu a tam vykvetla šalvěj přeslenatá. Nejvíce naši pozornost upoutala světle fialová a krásně vonící dobromysl obecná, pro mě je dokonce i symbolem Ceského středohoří. Kolem květů dobromysli poletují motýli. Vylákalo je sluníčko, které si nakonec vybojovalo své místo na obloze.

Barevný orchestr něžnokřídlých se rozehrává naplno. Výrazně rezavě zbarvení velcí perleťovci s černými skvrnami, nezaměnitelný svými kontrastními barvami je i okáč bojínkový, který má černohnědé skvrny na bílém podkladě anebo je tomu naopak vzájemný poměr skvrn na křídlech je přibližně stejný. Poletuje tu několik hnědavě zbarvených okáčů lučních, bělásci, modrásek a menší babočka sítkovaná s jemnou bílou kresbou na tmavých křídlech, připomínající síť. Perleťovec konečně usedne na květ dobromysli. Kontrast barev se snaží zachytit kamarádka fotoaparátem, ale motýl vždy vzlétne ještě před cvaknutím spouště, jakoby si dělal legraci.... Po chvíli trpělivého čekání se dílo přece jen podaří. Kromě motýlů tu poletují vosičky, které jsou zajímavé tím, že při letu postávají ve vzduchu. Objevujeme i mraveniště.... Louka tu doslova srší životem. Ještě se podíváme ke studánce, která je při cestě. Zjišťujeme, že je vyschlá, ale doufejme, že jen dočasně. A tak alespoň vyčistíme její koryto a vyměníme ceduli, jejíž písmo bylo vybledlé.

Pomalu se vracíme a ještě chvíli posedíme na okraji louky, vnímáme intenzívně to krásné dění a sršeni života. Na blízkém keři spustil svoje hlasité sólo strnad luční.... A my tu rozjímáme o lásce k přírodě, o lásce mezi lidmi. Snažíme se ztotožnit se svými bratříčky, kteří nás tu obklopují a je nám krásně....