Čtvrtý ročník putování po Středohoří a jeho blízkém okolí zahájili
Poutníci výletem do Peruce a na Krásnou (Čechovu) vyhlídku.
První zastavení bylo u Oldřichova dubu, který je snad nejstarším stromem
v Čechách. Pověst vypravuje, že se zde setkal kníže Oldřich se selkou
Boženou, s níž se pak oženil. V roce 1004 se jim narodil syn. V té době
byl dub již vzrostlý. První zmínka o něm je v latinsky psané Kosmově
kronice z počátku 12. století. Ve verších o tomto dubu píše ve své
kronice Dalimil a zmiňuje se o něm i Václav Hájek z Libočan v kronice z
roku 1541. Dub je asi 30 m vysoký, obvod kmene ve výši prsou je 750 cm a
u paty dokonce 970 cm.
Krásný jarní den, sluníčko a teplo nás zláká k posezení pod dubem.
Obdivovali jsme majestát a vitalitu krále okolních stromů, který je
svědkem naší dávné historie. Strom utrpěl nejednu ránu, jeho kmen je
dutý, v místech, kde se rozvětvuje, prasklý a aby nedošlo k jeho úplnému
rozlomení, je sevřený na dvou místech ocelovými obručemi. I přesto lse
dub každé jaro zazelená a v této době raší a kvete současně. Jeho koruna
jakob byla zahalena do jemného žlutozelenkavého závoje. Pozorujeme
ptáčky čile se pohybující po jeho kmeni i větvích. Jsou to zejména
brhlící a šoupálci, kteří mistrně šplhají po kmenech. Podle zpěvu
poznáváme i další, kteří jsou v naší blízkosti - sýkorky, budníčky a
samečky pěnkav. Zaposlouchali jsme se do koncertu jarních sonát, takové
málokde uslyšíme.
Asi po hodině jsme se s královským dubem rozloučili a vydali se k zámku.
Chtěli jsme navštívit Pamětní síň Emila Filly, který svými obrazy
proslavil České středohoří právě z těchto končin. Ale ouha, síň byla z
důvodu rekonstrukce uzavřena. Naše další cesta vedla po stopách Emila
Filly na Krásnou vyhlídku, kde vytvořil nejeden panoramatický obraz.
Vyšli jsme po modré značce. Cestou nás po pravé straně zaujalo ještě
sytě zelené pole hořčice. Les hýřil různými odstíny zelenavých barev
rašících stromů a pochlubil se nám i pestrou květenou - sasanka hajní,
fialky, jaterník podléška, prvosenka jarní. U cesty kvetl ještě podběl a
na některých místech začínal žlutě kvést pryšec chvojka. Z ptačího zpěvu
vynikal v blízkosti pole hlas strnada lučního, v lese se ozývali
budníčci, pěnkavy a brhlíci.
Sluníčko probudilo i první motýly a nebylo jich málo. Běláskové,
žluťásci, babočka kopřivová i paví oko poletovali při kraji lesa. V lese
jsme se setkali s užovkou, která vyrušena našimi kroky, zmizela v
loňském listí.
Po chvíli chůze se před námi rozevřel nádherný pohled do krajiny.
Kopečky Středohoří byly v oparu. Došli jsme k altánu - vlstní Krásné
vyhlídce, kde jsme se posadili a kochali se pohledem i poslechem...
Pozorovali jsme oblohu, která stále více "mléčněla" a pod touto vrstvou
oblačnosti se tvořily ještě tmavě šedé roztrhané mraky. Kopce, které
tvořily zpočátku téměř jednolitou modravou siluetu se rozčlenily do
několika pásem podle vzdálenosti. Milešovka byla jen nepatrně zřetelná.
Středohoří přišlo obdivovat více turistů. kdysi oslovilo i Svatopluka
Čecha, jehož následující verše si tu můžeme přečíst:
Zas vidím, horstva věnec modrosmavý,
Jenž děcko své krásy obzor vil -
Zde Milešovka s nižších sester davy,
Tam Košťál strmý, lysý Radobýl.
Sedí se nám tu moc příjemně, ale čas je neúprosný. Před námi je návrat a
příroda nám uchystala ještě jedno překvapení. Naši pozornost upoutal
dravec velikosti káněte, který poletoval nad polem. Byl zvláštně
vybarven - zespodu téměř bílý, jen okraje křídel černé. Co je to za
druh? Atlas nabízí tyto možnosti - včelojed lesní, nebo některý druh
motáka či orlík krátkoprstý. Která je ta správná? Otázka zatím zůstává
bez odpovědi a my pevně věříme, že se s tímto zajímavým a patrně vzácným
ptákem ještě setkáme, budeme mít příležitost si ho podrobněji
prohlédnout a na otázku odpovědět.