Dostala jsem dárek, cestu na výlet, vybrala jsem si v sobotu 5.5. tyto nádherné kopce Lounského středohoří.
Zaparkujeme v obci Mnichov a jdeme vzhůru klasicky po modré turistické značce. Je teplo, poněkud dusno, při stoupání pozoruji, že stráně vpravo i vlevo podél cesty jsou vysekané, vyčištěné. Stále ještě kvetou hlaváčky jarní, už jsou hodně vytáhlé, ovšem stále zasluhují pozornost.
Přímo na Oblíku je záplava modrého lnu rakouského, kavyly se nádherně vlní, jejich vousy vlají ve větru, sluší jim to. Pod keříky zahlédnu tolitu lékařskou, její kvítek je skutečně půvabný, rostlina však je jedovatá. Kolem dokola poletují motýli, jsou nádherní, možná přímo otakárci fenykloví, jsou velmi rychlí, vyfotit je nestačím, nepočkají na mě, mám pocit, že to jsou jejich svatební lety.
Pohled z Oblíku je vždy úchvatný, nelze se ho přesytit, ať se díváme na Srdov s Brníkem, či vykukující Milou, zkrátka kamkoliv, samozřejmě je to i Raná. Bohužel momentálně všude v krajině dominují žlutá pole s řepkou.
Naším dalším cílem je zmiňovaný Srdov a Brník. Cestou na Srdov, když statečně šplháme kamenitou stezkou se obloha zatahuje, v dáli hřmí, blýská se, ale utěšujeme se, že snad počasí vydrží. Potkáváme zcela odkvetlý koniklec, opět různé kavyly, tařici a ojedinělé trsy mateřídoušky, jejíž vůně je velmi intenzivní. Na hřebínku Srdova je překrásně, obloha jíž blesky křižují je dramatická. Sestupujeme v lijáku dolů do úžlabiny mezi Srdovem a Brníkem, poslední kopec bohužel musíme vzdát.
Liják přechází až v krupobití, polní cesta do obce Mnichov se v nečase zdá být nekonečná. Cesta na Oblík, kterou jsme šly ráno a byla suchem až rozpraskaná se změnila v kluzké, tmavé bahno, lepící se na boty, je třeba jít pomalu, opatrně, klouže to moc.
Nakonec šťastně dojdeme k zaparkovanému autu, pěkné mokré, na každé botě je minimálně více než kilo bláta, já osobně měla bláto až nad kotníky. Co teď???, nezbylo nic jiného, než se rozloučit s lounskými kopci. Třetí vršek jménem Brník snad nás příště přivítá lepším počasím.
Květa Roznětínská