Považuji tyto kopce za nejkrásnější místa lounského středohoří. Tudíž, téměř jako tradičně, v pátek 15.4.2011 se vydáme s přítelkyní a její psí společnicí směrem na Louny. Je nevlídně, zima, poprchává, mrholí, dokonce mezi obcí Nížebohy a Roudnicí nad Labem je obrovský liják, skoro by se chtělo říci jedeme domů. Naštěstí toto nikdo nevysloví, za Budyní nad Ohří už téměř neprší.

Zaparkujeme v obci Mnichov a vzhůru na 509 metrů vysoký Oblík. Zdá se, že se počasí vylepšuje, naše nálada po pár krocích také. Opět jako kdyby člověk vstoupil do botanické zahrady, ovšem takové, na které příroda pracuje sama. Cesta je lemována veškerou jarní květenou, převládají sasanky pryskyřníkové, podléšky, dymnivky bílé a fialové, nakvétají hrachory jarní. Primulky jarní všude kam oko pohlédne. Do toho svěží zeleň probouzejících se lístků na stromech. Co je úžasné, to jsou jednak ovocné stromy obalené květy, a pak trnkové keře, svítí bělostí do dáli. Zřejmě by se trnkové porosty měly omezit, ale takto z jara je radost na ně pohledět, lahodí oku návštěvníka, z hlediska ochrany přírody je jich asi příliš.

Naším cílem je najít hlaváčky jarní a také jsme odměněny. Tolik hlaváčků jako je na Oblíku jsem nikde neviděla, konkurovat jim můžou snad jedině trsy na Tobiášově vrchu.

Oblík vypadá z dáli jako by na vrcholu nebyla planina, ale všichni víme, že tam je, a od jara do podzimu je to ráj květin a botaniků. Radujeme se nádherným rozhledem, ale poměrně dost fouká studený vítr, takže vyfotit co nejvíce hlaváčků jarních, téměř odkvetlé koniklece luční, a jde se dolů skoro k úpatí vrchu Srdov. Na jeho vrchol vede téměř přímo kamenitá stezka, udává se výška 482 metrů. Tady opět trsy hlaváčků jarních, prvosenky, a na prudkém svahu na kamenech jednak žluté plazivé mochny, pryšec chvojka, tařice horská i skalní, ovšem k tařici je cesta svízelná, drobné kamínky ujíždí pod nohama, svah je hodně šikmý.

Sestoupíme ze Srdova dolů a vzhůru na Brník 471 metrů, opět jen uzoučká cesta plná kamení různé velikosti. Z Brníka je překrásný rozhled, vítr na okamžik rozfoukal oblaka a my vidíme až sníh v Krušných horách. Oblačnost se velice rychle mění, chvíli vypadá krajina téměř pochmurně, najednou se rozzáří a obloha je modrá.

Chceme z Brníka sestoupit rovnou dolů, ale to se nedaří, vrcholový hřeben končí prudkým srázem, takže se musíme vrátit směrem k Srdovu. Abychom se vyhnuly krkolomnému výstupu a sestupu Brník-Srdov až k Oblíku, zvolíme cestu v úžlabině mezi kopci Brníkem a Srdovem přes louku směrem na obec Charvatce, pak okrajem pole a jsme správně v Mnichovu. Cestou se stále otáčíme a nemůžeme se nasytit pohledu na Brník a Srdov, vypadají zcela jinak, než, když je vidíme třeba z Oblíku. Opět jsme obklopeny rozkvetlými sady, hlavně třešňovými a všude kolem vidíme žluté prvosenky jarní.

Vyjedeme z obce Mnichov, po pár kilometrech zastavíme u Rané, čas však již pokročil, takže tuto eventualitu odmítneme. Jedeme dál do obce Kozly, kde nás čeká malý vršek – Tobiášův vrch, opět nádherné, veliké trsy hlaváčků jarních a už skoro odkvétající koniklec luční. Celý vršek obejdeme kolem dokola a stále se pohled vrací na lounské kopce. Byl to krásný den, zpočátku počasí nevypadalo přívětivě, ale vyčasilo se, zážitků i fotografií je spousta, jsou to místa kam se vždy rády vrátíme.

Roznětínská Květa