Obec Radouň, u které se přírodní památka nachází, neleží sice přímo v CHKO České Středohoří, ale není od ní daleko, od Litoměřic je to sem kolem 20 km. Ostatně mnoho zajímavých míst, která jsou do oblasti Středohoří běžně zahrnována, jsou mimo její hranici, např. hora Říp aj.
Tato přírodní památka určitě za návštěvu stojí. Jedná se o významnou lokalitu s výskytem chráněných rostlin. Předmětem ochrany jsou např. vstavač vojenský, jehož populace zde patří k největším v České republice, dále koniklec luční, len žlutý, sasanka lesní, koulenka prodloužená a hořec křížatý. Rostou na bývalých obecních pastvinách, celé toto prostranství je od r. 2003 v péči Pozemkového spolku Launensia, který spadá pod základní organizaci Českého svazu ochránců přírody se sídlem v Ústí nad Labem, ve spolupráci s krajským úřadem Ústeckého kraje a městem Štětí. Některé z pozemků byly za účelem ochrany touto společností vykoupeny, další jsou v pronájmu od města Štětí.
Takže na tato místa jsem se v sobotu 14.5.2011 vypravila. Moje stálé víkendové stanoviště je na okraji CHKO Kokořínsko, rozhodla jsem se trasu do Radouně zvládnout pěšky, odhaduji vzdálenost, kterou musím ujít, na asi 10 km, neměl by to být problém. Společnice jde se mnou tentokrát jen jedna, ta nejvěrnější, psí.
Proklikatíme se dobře známým lesem až na širokou cestu, která vede od obce Ješovice směrem na Brocno a Chcebuz. V dávných dobách to bývala hlavní silnice, nyní tvoří pomyslnou hranici mezi středočeským a severočeským krajem, současně zde má svůj konec i CHKO Kokořínsko. Procházíme kolem Hraběcí kaple, kde byl v r. 1720 svými poddanými zabit krutý hrabě Clary, o kus dál míjíme kapli Mariánskou, je pozdně barokní, pochází z konce 18. století a bývala sem kdysi konána procesí. Cesta se zde rozchází mnoha směry, volím ten správný a po krátkém úseku lesem vycházíme na otevřené prostranství, po levé straně pole, po pravé vysoké, bíle kvetoucí keře hlohu. Příjemná krajina, již severočeská, pěkný den na výlet, viditelnost je velmi slušná a po několika desítkách metrů počínají i pěkné výhledy. První je vidět impozantní Sedlo, jak kráčíme dál, výhled se víc a víc otevírá, přibývají další kopce a kopečky, Skalky, Hořidla, za nimi Plešivec, Hradiště, Dlouhý vrch a když dorazíme na asfaltovou silnici, je před námi otevřené celé panorama i s Lipskou horou a Milešovkou. Po silnici to není do Radouně již daleko, za chvíli jsme na kraji obce. Terén se zde svažuje a na druhé straně zase stoupá, je dobře vidět starý židovský hřbitov na opačném konci obce. Někde dole v tomto údolí protéká potok Obrtka a na stráni nad ní by se měly nacházet vstavačové louky. U malého parkoviště vedle kostela jsou lavičky, je čas na oběd a také je zapotřebí poradit se s mapou, kudy dál. Mapa jasně praví, že doleva, směr Hoštka, tak jdeme. Po silnici, potok Obrtku máme po pravé straně, tak napínám zrak a pátrám. Ještě že se podívám také občas nalevo, protože právě tam zahlédnu trochu výš mezi stromy naučnou tabuli. Sláva, našly jsme to!
Jsme na malé louce, jedná se vlastně o celou soustavu malých luk, vzájemně oddělených krátkými, stupňovitými mezemi. Je vidět, že louky jsou pravidelně kosené.
Na návštěvu vstavačů je vhodný čas, právě začínají kvést. Jsou jich zde skutečně stovky, potěšení pro oko a práce pro foťák. Procházím jednu loučku za druhou a kromě vstavačů potkávám i jiné rostliny, vítod větší, šalvěj luční a celé skupinky sasanek lesních. Loučky jsou tu a tam obklopeny kvetoucí kalinou obecnou. Na len žlutý a hořec křížatý je ještě brzy, pokvetou později. Tak tahle udržovaná loučka je poslední, další je zarostlá vysokou trávou a náletovými keříky, však také na ní není ani jedna z chráněných rostlin. Nad všemi těmi loučkami vede polní cesta, vracíme se po ní zvolna zpět, foťák je stále v akci. Tam, kde loučky končí, je další naučná tabule, z ní se mimo jiné dovídám, že tato přírodní památka se dělí na dvě části, větší, na které právě stojíme a druhou menší, směrem na Snědovice. Na tu už bohužel nezbývá čas, čeká nás ještě zpáteční cesta.
Vracíme se stejnou trasou, znovu se nechávám nadchnout krásnými výhledy, viditelnost se ještě o něco zlepšila. U Mariánské kaple si uděláme krátký odpočinek. Je tu ticho a klid, je slyšet jen zpěv ptáků a šumění lesa. Na zamčených železných dvířkách kapličky dohořívá svíčka a nějak doplňuje tu úžasnou atmosféru. Tohle zastavení je vlastně tečka za krásným dnem, dál nás čeká ještě něco přes 5 km naším dobře známým lesem.
Zdena Vojtíšková
