|
Poslední květnový den letošního roku, tj. 31. května 2008, se za opět značně teplého a velmi slunečného počasí konala výprava za geologickými zajímavostmi Českého středohoří. Tato druhá geologická exkurze pořádaná občanským sdružením STŘEDOHOŘÍ SOBĚ navázala na předchozí, velmi povedenou exkurzi z června 2007.
Sraz účastníků byl v osm hodin před ústeckým hlavním nádražím, kde už byl přistavený autobus. Pár minut po osmé se v počtu asi 35 účastníků vyrazilo do Mojžíře, na první lokalitu. Tam se k nám také připojil náš odborný průvodce, RNDr. Vladimír Cajz, CSc. z Geologického ústavu Akademie věd České republiky.
První zdolanou lokalitou byla Divoká rokle nad Mojžířem, nacházející se kousek od samého vulkanického centra Českého středohoří u obce Roztoky. Tady, na své oblíbené lokalitě, se náš průvodce pokusil nám účastníkům výpravy objasnit horotvorné procesy poněkud obecněji a pro laika pochopitelně. Poté co byl v odpověď zasypán sesuvem dotazů a po namáhavějším výstupu celé skupiny vzhůru Divokou roklí, jsme si prohlédli zdejší typické jevy: vulkanickou výplň rokle jakožto již preexistující tektonické poruchy v mořských sedimentech, asi 200 metrů hluboké, subaquatickým sklouzáváním vylité lávy navíc v kombinaci s pozůstatky čedičového žilného roje, prostupujícího trhlinami v povrchu od centra vulkanismu do všech směrů. Mimoto nám Divoká rokle posloužila za ukázku rychlosti erozního utváření krajiny, protože do své současné podoby se prohloubila teprve až po velkém sesuvu v druhé polovině 18. století.
Z Mojžíře jsme pokračovali do dnes již opuštěného a polozapomenutého lomu na Zlatém vrchu nedaleko České Kamenice. Bylo nám vysvětleno, jak jako výsledek působení fyzikálních sil při tuhnutí vyvřelé lávy vznikla tato typická šestiboká odlučnost bazanitových hranolů, zde vytvářejících až výjimečně tenké sloupy.
Další naší zastávkou byla celému národu dobře známá Panská skála s čedičovými varhany u Kamenického Šenova, naše nejstarší, již od roku 1933 státem chráněná geologická lokalita. Ochrana byla vyhlášena zásluhou významné osobnosti česko-německé geologické minulosti, prof. J. E. Hibsche, jak jsme se dozvěděli od našeho průvodce.
Poté jsme učinili zastávku na oběd v Žandově u České Lípy. Pak jsme překročili Ploučnici a směle pokračovali do lomu na Dubí hoře nad Kravařemi. Tady jsme viděli příklad toho, jak lze těžit kámen tak, aby se co nejvíce zhodnotil a přitom z kopce moc neubývalo. Provozovatel lomu využívá zdejší příčné rozpukanosti typických šestibokých sloupců, a štípe tak kámen dle jeho přirozenosti na krásnou čedičovou dlažbu, kterou zatoužil mít doma leckterý z účastníků exkurze.
Následovala návštěva opuštěného a chráněného lomu „Bochníky“, nacházejícího se z druhé strany stejného kopce, u Konojed. Tady kombinace sloupcovité odlučnosti, příčné rozpukanosti a zvětrávání „do koule“ vytvořila ony útvary podobné bochníkům chleba, navrstvených v pekařství na regále na sebe.
Během dne na přetřes přišla také magnetická orientace hornin a její proměny v čase, sesuvy a jejich horotvorné důsledky, staré středohořské třetihorní uhlí, které sloužilo svého času jako luxusní salónní topivo, těžba stříbra v Roztokách z jediného známého zrudnění v souvislosti s vulkanismem v Českém středohoří, geologická hranice Českého středohoří a Lužických hor a další velmi zajímavá témata obecně geologická i pojící se přímo k našemu Středohoří.
Pak došlo k předem neplánované zastávce v nejvyšším bodě silnice z Lovečkovic do Verneřic. Tady jsme se dozvěděli, že toto asi 600 m n.m. vysoko položené místo se v prehistorii nacházelo v údolí, na dně koryta horské bystřiny, řítící se sem z okolních, dnes již zcela odplavených, kopců. Jako důkaz jsme dostali říční valouny odkryté v zářezu silnice.
A nakonec naše poslední zastávka –
Byl večer, schylovalo se k bouřce a náš autobus se vydal k domovu.
za o.s. STŘEDOHOŘÍ SOBĚ
Petra Kudělová
|
