Boreč v zimě
autor Jana Haasová, 14.12. 2002
Cyklus "Z našich poutí"
V nejednom odborném, ale i populárním příspěvku se dočteme o unikátním přírodním jevu, který se vyskytuje u nás pouze v Českém středohoří, a to o ventarolách. Jsou to doslova výdechy teplého vzduchu s vodními parami, který v zimě vystupuje z puklin mezi kameny jako komínem. Nejvýraznější je tento úkaz na 446 m vysokém znělcovém vrchu Boreč.
Mrazivé počasí je právě pro výlet k ventarolám jako stvořené, a tak vycházíme ve čtveřici z Režného Újezdu na Boreč. Je asi 5 stupňů, všechny louže jsou zamrzlé, sněhová pokrývka není, jen tráva a stromy místy ojíněné. Silná jinovatka je na Ostrém, který je téměř bílý a vyniká v ponuré šedi oblohy. Lovoš se tak jako na podzim těší našemu obdivu. Z cesty na Boreč, ale i z úbočí Borče vyniká majestátný kužel Lovoše, který z této strany má téměř špičatý vrchol, teď jemně pocukrovaný jinovatkou. Všeobjímající Lovoš, jak jsme ho nazvali na podzim.
Vystupujeme a cestou se zastavujeme u naší studánky s křišťálově čistou vodou. Zelené barvy lišejníků na velkých kamenech u louky jsou sytější než na podzim a kontrastují okolním šedým, hnědým a okrovým odstínům země, kamení, spadaného listí, kmenů a větví stromů. Přestože je zataženo, krajina nepůsobí chmurně. Nápadně se vyjímají detaily zimních krás, jemné krystalky jinovatky, na spadaných listech, zaschlých rostlinách, trávě a větvích, jejichž tvary jsou tak zvýrazněny. Mám pocit, že vstupujeme do království „zimní královny‘ z pohádky Hanse Christiana Andersena. Jsme zimní středohorskou krajinou okouzleni, ale to hlavní nás ještě čeká těsně pod vrcholem a na vrcholu kopce. Při výstupu sledujeme složení listnatého lesa, kde převažují zejména duby. A pak spatřujeme místa, která jsou zvlášť ojíněná, dokonce i kůra stromů. - Tak to je ono. Zastavujeme se u jedné ventaroly a sledujeme jak se teplý vzduch tetelí nad jamkou, v níž se to pěkně zelená mechem a vzácnou játrovkou borečskou, která se vyskytuje v Čechách pouze v této lokalitě. Tajemný Boreč vydává své tajemství. Abychom se utvrdili, zkoušíme teplotu vydechovaného vzduchu rukou. Odhadujeme asi 10 -12 stupňů.
U ventaroly, která zvláště silně vydechuje, se ohříváme a poobědváme. Nejsme tu sami, Boreč se těší zájmu turistů a přírodovědců. Již včera sem přišli nadšení studenti přírodovědecké fakulty, kteří tu přespali pod širákem. A přicházejí další lidé fotografovat anebo se jen podívat. Jsou tu i oddíly školních dětí. Pomalu se obracíme a sestupujeme stejnou cestou dolů. Chvilku pozorujeme malou myšku, která vykukuje pod kořenem stromu. I ona nás zpozoruje a znejistí. Hrozí či nehrozí nebezpečí? Váhá, ale nakonec jí nebezpeční nepřipadáme, a tak přeběhne k dalšímu stromu a zmizí v listí. Pokračujeme dál a zastavujeme se u ojíněné kamenné suti s ojedinělými břízami a vzpomínáme, jak zde na jaře kvetl kosatec bezlistý a další rostliny. Zdá se, že obloha se trochu prosvětlila, má růžový nádech, ale na sluníčko to ještě nevypadá. I naše zimní putování se blíží ke konci.
Sedíme ve vlaku a ještě z okna sledujeme středohorské kopce, které se nám pomalu ztrácejí z dohledu. Obloha znovu zrůžověla, tentokrát ještě více a oranžové slunce se objevilo na pár vteřin, aby se znovu schovalo. Vždyť právě teď jsou nejkratší zimní dny. My se i přesto radujeme. Radost a nezapomenutelný zážitek nám připravil Boreč.