Mezi těmi horami, jež jsem nazval Prostředními (České středohoří) a jež se táhnou v nepřerušeném sledu od Litoměřic až k Mirošovicům je proslulá hora, které lidově říkají Bílinská (Bořeň), poněvadž ční nad Bílinou. V pravdě by se měla jmenovat Veliká Skála nebo Bradlo, z větší části je totiž příkrá a holá, na samém vrcholku pak nemá nic než beztvará skaliska, avšak toto náhodné seskupení balvanů dodává horám půvab.

Staří vykládají, že tato hora má své zajímavosti: že byli někdy spatřeni draci, jak vylétají z jeskyň a opět tam zalétají. Že ve svém nitru chová zlato a stříbro a že tam byly nejednou nalezeny drahé kameny, ale také hadi s korunkami, a že tam rostou vzácné byliny. To všechno vyprávějí dávné zkazky. Sám myslím, že je to pravda.

Když jsem se dostal do Mirošovic, vystoupil jsem nejednou na tu horu, ačkoli se tam jde příkrou cestou a dost nebezpečně po kluzkých kamenech. V životě jsem nespatřil strmější výšinu (nevyjímám ani tu, kterou ukazují na Moravě u hradu Letovic). Nejen že má hora směrem k Bílině úplně sráznou boční stěnu, ale ještě je v ní dutina, takže kdo se dívá dolů, připadá si jako pták. Můj průvodce za mé přítomnosti jmenoval a trhal diptam, třemdavu, šafrán a jiné neznámé rostliny a keříky; později pak jsem diptam ukázal lékařům a schválili jej. V úvale pak rostlo plno květin, jež jsem neznal a dosud nespatřil. Uprostřed má ta hora jakousi pláň velmi podobnou louce nebo zahrádce, jenže svažitou. Spatřil jsem i dutiny a vlčí doupata. Je možno také vstoupit do jeskyně, kde se před mnoha lety pokusil za pomoci zkušených havířů proniknout a zjednat si přístup do hory sám nejvyšší mincmistr Oldřich z Lobkovic. Nevím, zda ho dílo omrzelo a tak od něho upustil, či i zda nalezl zlato - to jsem slyšel od některých lidí - a zanechal prázdnou, jalovou žílu, anebo se domníval, že tam už nelze nic nalézt. Přiznávám, že to nevím. U této hory ie vesnice Želenice, z druhé strany pak Hrobčice, u níž byla roku 1438 svedena bitva s Míšňany. Padlí v bitvě jsou pochováni z jedné i druhé strany hory. Prastaré náhrobky i s erby lze dosud spatřit.

Převzato z knihy: Balbín, B.: Krásy a bohatství české země, nakladatelství Panorama, Praha 1986.