V sobotu 22. dubna krátce po poledni se na náves v Kozlech zdáli, ale i zblízka začali scházet a sjíždět lidé počestní, aby oslavili památku evangelisty Marka (26. dubna). Avšak již z jejich úborů bylo zřejmé, že toto uctění nebude ledajaké, neboť mnozí přišli v hábitu starobylém, zbylí pak v civilu novodobém. Až na jednoho, jenž bělostně zářil v rouše ministrantském.

Pro ty, co dorazili o trochu dříve, byl mimořádně otevřen kostel svatého Martina na návsi. Z ministrantova kunšthistorického výkladu si přítomní mohli udělat už jen přibližnou představu o tom, jak uvnitř kostelík vypadal, neboť sochařská výzdoba byla raději odvezena na bezpečnější místo. Poté se s kazatelny snesly hrůzystrašné příhody křížové. A propos, dorazili i chlapci s mičudou.

Následně se dění přeneslo na schody před kostelem. Přibyvší byli častováni více i méně zrnými koláči. Uvítací řeč pak byla přerušena duchovní půtkou žebráka se zbožnými poutníky. Žebrák zřejmě půtku vyhrál, poněvadž jeho prosby o almužnu byly bohatě vyslyšeny. Svaté obrázky, které za almužnu rozdával, se těšily zvláště u dětí velké oblibě.

Poté však zavelel ministrant vznikajícímu procesí k odchodu a následován zbožným chumlem si to mašíroval s křížem na čele od kostela přes náves na louky pod vesnicí. Do kroku byly lidem a lidem zpívány starobylé, dávno neslýchané písně, které muzikant do zpěvníčku procesního zanesl. Nutno podotknout, že bez předzpěváka a zpěvníčku rozdávaného drželo by procesí jednu či dvě hodiny ticha.

První zastavení bylo učiněno u opukového soklíku v polích, jenž byl (kdysi) zdoben reliéfy světců a světic. Zde byla znovu po mnoha desetiletích odříkána litanie ke Všem svatým a posluchačstvo bylo poučeno o tom, proč po cestách tolik křížův se staví. Po proslovu pana faráře byly polnosti v okolí soklíku propíchány křížky z větviček, aby lépe vsakovala voda a dobře vzešla letošní úroda.

Další zastavení následovalo u mariánské kapličky před bývalou školou, odkud se však bez otálení pokračovalo k prvnímu vrcholu toho dne, k znovuobnovenému dřevěnému kříži u křižovatky cest mezi vískami Kozly a Chrámce. Ministrant poutníky poučil o symbolice kříže. Libčeveský pan farář pak slovy ani žehnáním neskrblil, ba i pěkné písně za doprovodu motorů vzduchem prosvištěly.

Od dřevěného kříže se procesí stočilo k věžičce chrámeckého zámečku a prošlo hruškovými sady, kde jedna z poutnic pronesla zbožnou modlitbu na jaře k užívání velmi platnou, načež byly zapíchnuty zbylé křížky a sady přežehnány rukou duchovního.

A již jen pár stovek metrů dělilo účastníky procesí od konce útrap tělesných, které rázně utišili chrámecký sedlák se selkou mošty, pálenkou a chlebem se škvarkovou pomazánkou. Poutníci ve starobylých hábitech si rozebrali perníkové modlitbičky, sedlák vyhrál dražbu třísky z původního kříže, muzikant zadul pár rozverných písniček a byl konec. Jen zvonec chyběl.

Tak za rok znova?

A komu poděkovat? Panu faráři Pavlu Michalovi z Libčevsi, rodině Syrovátkových ze Zámeckých sadů v Chrámcích, panu staviteli Hlaváčkovi, panu Randákovi, panu řediteli Kruckému, panu Maňasovi, panu muzikantovi Michalu Pospíšilovi a v neposlední řadě členům a sympatizantům občanského sdružení Středohoří sobě.

za o.s. STŘEDOHOŘÍ SOBĚ

Jan Kvapil

O obnově dřevěného kříže mezi Chrámci a Kozly se dočtete více zde.