Lužní lesy podél našich řek a jejich přítoků, jejichž fragmenty zůstaly zachovány, nabízejí v časném jarním období velké bohatství jarní květeny. Do jednoho z nich, Šebína, v povodí řeky Ohře, jsme se v pátek 25.3.2011, já, kamarádka a neodmyslitelná psí společnice, vydaly. Auto jsem zaparkovala v obci Poplze nedaleko Libochovic.Vyrážíme po modré značce, cesta nás vede vysoko nad Ohří, smíšeným lesem. Ihned po vstupu nás přivítají květy podléšek, ve všech barevných odstínech, včetně růžové. Cestou potkáváme další skvosty, nad prvním keříkem lýkovce jedovatého jsme u vytržení, nikdy jsme ho ve volné přírodě neviděly, ale je jich tu víc, ve všech velikostech a provázejí nás na naší další pouti. Lesní cestu lemují kromě lýkovců také větvičky dřínu jarního, jehnědy lísek a další a další podléšky.

Za vesničkou Horka se cesta stáčí doprava, z kopce sestupujeme dolů a tam, kde les končí, opouštíme modrou značku a kráčíme polní cestou vpravo, před námi se objevuje lužní les. Asi nás ta spousta bledulí a dalších květin v něm trochu zaskočila, je jich tu nevyčíslitelné množství a tak hezkou chvíli stojíme a jen se díváme. Mezi bledulemi objevujeme květy plicníku lékařského, křivatce žlutého, podléšek a teprve nakvétající dymnivku dutou. Je zde i studánka, ze které protéká lesem malý potůček.

Po poradě s místní paní pokračujeme lesní cestou dál, směrem k Ohři. Další sestup a před námi je mezi stromy vidět řeka, ale ještě před ní je další obrovský porost bledulí, protkaných pro změnu ladoňkou vídeňskou. Jsou zde i stopy po lednové velké vodě, je vidět, jak velký úsek lesa byl zaplaven.

Pěšinou mezi stromy, bledulemi a ladoňkami, vycházíme přes malou chatovou osadu na silničku kousek před místem, kde jsme ráno po modré značce odbočovaly nahoru. Okruh se uzavřel. Další krásný den je již za námi. Ale stál za to.

Zdena Vojtíšková