Pod Košťálovem v květnu
autor Jana Haasová, 2008
Cyklus "Z našich poutí"
Pozoruji z vlaku krajinu osvěženou deštěm. Malíř Jaro do ni vložil snad
všechny odstíny zelených barev a těžko posoudit, který z nich je
nejkrásnější. Působivé jsou i kontrasty barev polí, sytě zelené ozimy
sousedí s lánem hnědočervenavé země právě klíčícího obilí a tu a tam
žlutě svítí pole kvetoucí řepky. Sluníčko svítí, ale je dost oblačno a
zdá se, že mraků, zejména kumulů různých velikostí i barev přibývá.
Uvidíme, co nám přinesou... Dychtivě vyhlížím Říp a po chvíli už se
rýsují první středohorské kopce v mírném oparu. Je krásné pozorovat
blížící se panoráma tohoto mého milovaného pohoří, jehož nepatrnou
částečkou se ani ne za hodinu stanu i já.
Ještě než vystoupím z vlaku, připraví mi velké překvapení Radobýl, jehož
celý jižní svah svítí zvláštní ostrou zelení, která mu dodává
plastičnost, takže i na dálku je možné rozpoznat jednotlivé skalní
výchozy... K Radobýlu se ještě vrátím.
Naše dnešní krátké putování nás zavedlo po zelené značce na úbočí
čedičového vrchu Košťálov poblíž Třebenic, který se tyčí do výše 481 m
nad mořem. Na vrcholu kopce stojí zřícenina hradu z 13. století.
Vítá nás smíšený les s převahou dubů, jejichž mlaďoučké svěží zelené
listy jsou hebké i na pohled. Jasany raší teprve teď. Pod korunami
stromů se rozprostírá koberec posetý bílými květy ptačince velekvětého.
Tu a tam vykvétá modronachová lecha (hrachor) jarní a fialka lesní.
Podél cesty kvete žlutý vlaštovičník větší. Náš výstup doprovází několik
ptačích sólistů, z nichž bezpečně poznávám samečka pěnkavy obecné.
Přicházíme na malou planinku, kde zelená značka uhýbá vlevo směrem ke
zřícenině, ale my volíme druhou možnost - pokračujeme úzkou stezkou v
kamenné suti, která nás dovede na místo dalekého rozhledu a zajímavého
pozorování.
Řekne se neživé kamení, ale kolik je kolem něj života! Naše stezka je
lemovaná chvílemi křovím, zejména trnkami, které právě kvetou. Mezi
kameny kvete žlutá mochna písečná, violka trojbarevná, dokvétá sírově
žlutá tařice skalní a méně výrazně žlutá tařice chlumní. Spousta listů a
lístečků, vyrážejících mezi kameny napovídá, co tu ještě poroste a
pokvete. Rozchodník velký, rozchodník ostrý, netřesk skalní, lomikámen
vždyživý, mařinka sivá, několik druhů vikvovitých rostlin včetně kozince
sladkolistého (Astragalus glycyphyllus) a mnohé další. Jsme na místě v
jihozápadním svahu Košťálova. Vlevo nad námi je vidět část hradu, který
je téměř na dosah, ale cesta je příliš strmá. Zaujme nás zajímavý žlutě
kvetoucí keř vykukující z houští. Před námi je velice příkrý svah se
skalnatým ostrohem a hluboké údolí.
Posadíme se a rozhlížíme do krajiny homolí něžně zelených, která je
úchvatná. Úplně vlevo rovina, která se zprvu jen mírně zvlní Velkým
vrchem, Trhlávkem, Chožovskou horou, Týneckým Chlumem a už je tu Oblík
se Srdovem a Brníkem, Raná a Milá a spousta dalších kopečků. Vpravo už
se krajina divoce vlní k Blešenskému vrchu, Děkovce, Solanské hoře,
Hradišťanům, Lipské hoře, královně Milešovce, Ostrému, Kletečné a
nejblíže k nám je Sutomský vrch a Boreč. Mraky se honí po obloze a
jejich stíny klouzají po kopcích, jiné jsou naopak ozářené sluncem a my
se zatajeným dechem pozorujeme tuto jedinečnou scenerii. Jednu chvíli to
vypadá i na déšť. Nad námi černý mrak, naštěstí není moc velký. Pár
kapek spadlo. ale pak zase vysvitlo sluníčko a na kamenech začalo být
živo, tu lezl pavouček, ploštice, poletovaly mušky, objevil se čmelák a
objevili a první rezaví větší motýli s černými skvrnami - perleťovci.
Sviť sluníčko, sviť, hřej dál kamení a probuď perlu Středohoří... , bylo
mé přání, které se splnilo. A kdo je perla Středohoří? Otakárek
fenyklový nebo ovocný. Přiletěl odněkud zdola, mihnul se a vzhůru k
vrcholu. A za chvíli další a ještě jeden. Seděli jsme jako pěny. A ještě
čtvrtý, který nám udělal radost - přiletěl až k nám a usedl na květ
tařice. Prohlédli jsme si nádherného a vzácného motýla zblízka - , byl
to otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), jeden z našich největších
motýlů s modrými oky červeně lemovanými a velkými ostruhami na dolních
křídlech. Poseděl asi půl minuty a vzhůru k vrcholu. Otakárci při svých
svatebních letech vyhledávají vyvýšená místa. Pro nás to byl jedinečný a
nádherný zážitek. Středohoří, to je krajina, která rozdává radost..
Sedím opět ve vlaku, teď směrem na Prahu. Dívám se po středohorských
kopcích, které se vzdalují. Znovu mě zaujme Radobýl svojí nezvykle
zelenou barvou. A najednou jsem si vzpomněla, že některé lišejníky po
dešti mají takovou barvu. Že by to byl lišejník? Po dešti bylo....