|
Zpráva z dálkového pochcodu
|
Jak se stalo na jaře dobrým zvykem, vydali se v sobotu 11. dubna 2009 členové i příznivci o.s. Středohoří sobě na dálkový turistický pochod. Hlavní osou pochodu stal se pro tentokrát jeden z nejdelších a nejkrásnějších toků Českého středohoří - Bobří potok. A tak se brzy ráno na vlakovém nádraží v Zahrádkách u České Lípy sešlo 10 odhodlaných účastníků (včetně dvou batolat), kteří se toho dne rozhodli oddat se bující jarní přírodě a ozkoušet po dlouhé zimě svou výstroj i výdrž. Abychom vše v poklidu stihli, byl pro pochod jako vždy vypracován následující itinerář:
V rychlém sledu následovala krátká zastavení u nádherné sochy sv. Starosty a osaměle stojícího kostela sv. Barbory. Poté jsme prošli bývalou bažantnicí a dostali se k osadě Rybnov, ležící na okraji Holan. Dále až k pozůstatkům hradu Vítkovce, který leží na šíji mezi Holanským a Milčanským rybníkem. Po krátké svačině jsme se vydali k ovčímu můstku a k vodopádu u Dolanského rybníka a pak již nejkratší cestou do Stvolínek. Tam nás vedle úhledného nádraží upoutala nová střecha na zdejším, dlouhá léta chátrajícím kostele. A pak zase podél potoka a po loukách pod hradem Ronovem ke Kravařím, které nás překvapily svou malebností, krásným kostelem, nádherným náměstím i hradbou stodolových zdí vedoucích po vnějším obvodu historického jádra tohoto městečka. Po krátkém odpočinku v jedné z restaurací jsme se vydali ke vsi Veliká. Zde je nutno upozornit, že ze Zahrádek do Kravař protéká potok nížinou, zatímco od Kravař vzhůru nabírá mnohem větší spád a připomíná spíše šumící horskou říčku, jež nemá ve středohoří obdoby.
To nejkrásnější nás čekalo v Bobří soutěsce, kterou se potok prodírá ven z Verneřické kotliny. Zalesněná rokle s bouřícím potokem, strženými mosty a samozřejmě i se dvěma nádhernými vodopády. Příjemným zpestřením se stalo i setkání s Kamilem (ráno nestihl vlak a tak se alespoň sám vydal opačným směrem) a také s dvojicí dalších účastníků, kteří se k nám z časově-pracovních důvodů připojili až zde, čímž posílili naši, již značně prořídlou, skupinu. Přes dlouhou obec Loučky s řadou klenutých mostů jsme došli do Verneřic, kde následovalo další občerstvení, za účelem získání síly pro finální úsek naší cesty. Potok se neustále zmenšoval, vody ubývalo, v Příbrami nás uvítaly pářící se ropuchy. Za posledním domem ve vsi pak následovalo dlouho očekávané hledání pramene. Nebylo to až tak těžké, pramen bylo možné identifikovat při hranici promáčené pastviny, kde se voda z louží vlévá do nevelkého, avšak dosti zarostlého koryta. Po nezbytném fotografování jsme vyrazili loukou posetou petrklíči vzhůru na vrcholovou vyhlídku Bukové hory. Samozřejmě jsme byli ještě nuceni zkontrolovat stav sněhu a zalednění v tamní ledové jámě, pak ale již následovalo vytoužené a jako vždy příjemné občerstvení ve zdejším horském hostinci (Děčínská bouda). Panu hostinskému Andokovi dlužno poděkovat za prémii, kterou ocenil náš celodenní výkon: Díky a tradá dalších cca 5 km na autobus do Zubrnic, který jsme stihli tak akorát (Tedy až na jednoho z nás, jenž dal přednost pěší chůzi. Zda došel domů, nevíme. Je ale možné, že v lesích pod Bukovou horou bloudí dodnes).
|
Úvod Napište nám Copyright Tato stránka byla naposledy aktualizována 22. 5. 2010 |
|