Dne 2. dubna 2005 uspořádala redakce těchto stránek při příležitosti své roční existence spolu se vznikajícím sdružením "Středohoří sobě" výlet do méně známého západního výběžku Českého středohoří.
Na začátku trasy, stanoveném na 9:45 na zastávce ČD v Sedleci u Obrnic, se nás sešlo celkem 14 dospělých, 2 děti a jeden pes. Po krátkém slavnostním zahájení jsme se za pěkného počasí vydali skrze obec Sedlec, podél bývalého mosteckého pivovaru do sousední vsi Korozluky.
Pod zdejším zámkem se konala první zastávka s odborným výkladem o dějinách vsi (Honza Kvapil) a o historii a současnosti zámku (Vítek Honys). Zde je nutno poznamenat, že korozlucký zámek představuje architektonicky velmi zdařilé dílo z období klasicismu.
Zámek samotný byl v nedávné době ve velmi zuboženém stavu, nyní však díky snaze současného majitele prochází velkou rekonstrukcí a můžeme se jen těšit, až v brzké budoucnosti otevře své brány i veřejnosti. Odsud jsme, svahem Jánského vrchu, který byl díky výskytu rostlinných suchomilných a teplomilných společenstev - zejména pak ovsíře stepního - vyhlášen přírodní rezervací, vystoupali na náhorní plošinu, po které jsme pokračovali k obci Dobrčice a dále k Chrámcům.
Cestou se nám otevíraly výhledy do Českého středohoří (Bořeň), na Krušné hory a do Mostecké pánve, viditelnost však díky oparu nebyla zcela ideální. V Chrámcích měla proběhnout předem domluvená exkurze do provozovny zdejších Zámeckých biosadů, ta však musela být díky nečekané události přeložena na druhou hodinu odpolední.
Bohužel nebyl zrovna nikdo přítomen ani v sousedním vinařství, proto jsme pokračovali bez přestávky až na další zastávku naší cesty - malebný Tobiášův vrch (přírodní rezervace). Po zdolání potoka, což bylo obtížným úkolem pouze pro kočárek, jsme vystoupali na vrchol tohoto sice malého, o to však krásnějšího vršku.
Zde nás dokonce proti všem očekáváním přivítaly krásné žluté květy hlaváčku jarního a fialové květy otevírajícího se koniklece otevřeného. Na tuto krásnou scenérii dohlížely probouzející se ještěrky, vylézající zde z děr o plných 22 dní dříve před svátkem svatého Jiří (výklad Jiří Šedivý).
Po krátké pauze vyplněné obdivem této přírodní scenérie a zejména svačinou jsme opustili větrný vrchol vršku a sestoupili do klimaticky příjemnějšího údolí Zaječického potoka pod obec Kozly. Zde jsme si vyslechli poutavou přednášku věnovanou střípkům z historie obce Kozly (Honza Kvapil) a poté se přesunuli na náves, kde navázal velmi odborný výklad o historii a stavebním významu zdejšího kostela (Vítek Honys).
Po obhlídce kostela jsme sestoupali opět do údolí potoka, kde jsme si prohlédli chátrající torzo reliéfně zdobeného podstavce sochy s opět precizním výkladem Vítka Honyse. Odsud jsme se vydali proti proudu potoka, prodírajíc se statečně vzrostlým porostem, kde nechyběl ani šípek a bolševník, zpět do Chrámců. Tam jsme již byli očekáváni manžely Syrovátkovými, majiteli zdejších Zámeckých biosadů.
Celý areál zámku a přilehlého hospodářského zázemí prošel a stále prochází díky úsilí svých majitelů postupnou rekonstrukcí. Manželé Syrovátkovi nás provedli ovčínem a všemi provozy zpracování ovoce od sušárny, přes moštárnu a lihovar a velmi příjemným výkladem nás seznámili s technologií zpracování ovoce a s ekologickým hospodařením. Nechyběla zde ani možnost zakoupit zdejší výrobky jako je pálenka, křížaly a mošty, čehož jsme rádi využili.
Protože se i díky velmi zajímavé exkurzi čas dosti naklonil a začali jsme myslet na návrat domů, rozdělila se naše, do té doby jednotná výprava na tři samostatné skupiny. Sedmičlenná skupina Západ vedená Mirkem a obtěžkaná kartóny pětilitrových jablečno-hruškových moštů se vydala na nejbližší železniční zastávku do 2,5 km vzdáleného Skršína.
Skupina Střed tvořená výhradně rodinou Šedivých se s kočárkem vydala po silnici přes Kozly do Sinutce (silně působící zchátralá kaple), kde vyčkala příchodu skupiny Východ, která pod vedením Honzy Kvapně zdolala dominantu zdejšího kraje, symetrický a holý vrch Číčov (přírodní rezervace, výklad Honza Kvapil), odkud závodním tempem dosáhla přes obce Hořenec a Jablonec na poslední chvíli rovněž železniční zastávky v Sinutci.
Nutno poznamenat, že se z této původně šestičlenné skupiny vyčlenila samostatná jednotka - Šimon, který se sám osamělý vydal směrem k Libčevsi. My jen doufáme, že dobře došel a že další z našich exkurzí budeme moci uskutečnit na jeho solanské farmě.
3. dubna 2005, Jiří Šedivý
|