Vzhledem k tomu, že celý týden bylo vedro a teploty dosahovaly více než
30 stupňů Celsia, rozhodli jsme se pro nenáročnou vycházku po rovině, a
to Debeřským údolím podél Debeřského potoka. Tato oblast náleží k Poohří
na Lounsku. Geologicky se nám zde představují druhohory v podobě
pískovců, slínovců a světlých opuk. Krajina je velmi zajímavá i po
stránce botanické a zoologické.
Vyšli jsme ze Stradonic a pokračovali z obce příjemnou a poklidnou
cestou lesem. Příroda byla osvěžena po silných deštích, les voněl a
leckde jsme viděli jak hrnoucí se voda zanechala po sobě stopy nánosů
hlíny. Na cestě byly louže. Občas jsme zahlédli malou žabku, zřejmě
skokana hnědého. U cesty kvetla šalvěj přeslenatá a místy šalvěj luční,
čičorka pestrá, vikev s fialovým květem, černohlávek, kakost krvavý,
lnice květel, čistec lesní, jetel podhorní, divizna knotovkovitá, vrbka
úzkolistá, vlčí mák, třezalka a mnohé další. Začínají kvést bodláky - u
krásného rybníka, kde jsme odpočívali, nás zaujal žlutavý pcháč zelinný.
Naslouchali jsme zpěvu ptáků, z nichž jsme poznali strnada, pěnkavu a
budníčka. Pozdravilo nás i káně, s nímž se setkáváme téměř při každé
naší pouti. Pokračovali jsme dále a po levé straně nás překvapila
bělozářka větvitá, která kvetla nejen u cesty, ale i v lese, kde její
bílé květy doslova svítily.
Žhnoucí slunce vylákalo něžné barevné skvosty přírody - motýly. Bylo co
obdivovat, kromě bělásků naši pozornost upoutali větší sytě oranžoví
perleťovci s černými skvrnami, okáči, modrásek, babočka kopřivová a
babočka bílé "C". Ta posledně jmenovaná svůj název získala podle
zbarvení na rubu křídel, kde v tzmavých barvách různých skvrn zvlášť
vyniká jedna bílá ve tvaru C. Chvíli jsme tuto babočku pozorovali -
seděla na cestě, občas rozevírala a zavírala křídla, po stranách krásně
vykrojená. Kolem nás prolétl větší tmavě hnědý motýl s nápadnými bílými
pruhy - bělopásek dvouřadý.
Nakonec ale přišlo překvapení s nádechem dobrodružství a pohádky
zároveň. Jednou z nejzajímavějších rostlin, která se v této oblasti
vyskytuje v hojném množství, je modrý hadinec obecný, který místy lemuje
cestu z obou stran a roste i po celé ploše a dorůstá výšky až 1 m. Je
lto zvláštní pohádkový modrý les. A právě zde jsme uviděli něco, s čím
jsme se dosud ještě nesetkali. Bylo po poledni a žár dosahoval svého
vrcholu. Náhle kolem květů hadince začalo poletovat něco zvláštního s
průhlednými křídly. Bylo to větší, snad 4 - 5 cm, létalo to velmi rychle
kolem květů hadince a sálo delším sosáčkem nektar aniž by si to lusedlo
na květ! Křidélka neustále v pohybu. Připomínalo to kolibříka...
Fantastický let tajemného přeludu, to je pohádkový tanec víly. Neustálé
a rychlé třepetání křidélek nám zabraňuje prohlédnout si tohoto
záhadného tvorečka podrobněji. Tvar tělíčka a let kolibříka, ale
kolibřík to být nemůže, čmelák to také není. Snad motýl? Ale jaký?
Vzpomněla jsem si jak nám kdysi zalétl večer do pokoje nádherný motýl
přástevník medvědí a při letu bručel křidélky. Náš záhadný
"kolibříko-motýl" není plachý, a tak se k němu nakloním a poslouchám - a
on také bručí! Směji se v duchu sama sobě - to jsem přírodovědec, když
se podle bručení při letu snažím určit druh hmyzu. Záhadu nám nakonec
pomůže rozluštit atlas. Je to skutečně motýl - druh lišaje, a to
dlouhozobka zimolezová (lišaj zimolezový - Hemaris fuciformis L.).
Kdykoliv si vzpomenu na tuto vílu, která tančila kolem květů hadince v
žáru poledního slunce, je mi najednou krásně, tak jako při vzpomínkách
na zážitky z našich předchozích poutí - padá ze mě tíseň, kterou přináší
život ve velkoměstě.