Putuji krajinou
homolovitou
s jiskrami ohně
skrytými v šedi kamení
s loukami prozářenými
žlutí starčeků
nad nimiž modrásci tančí menuet
Malé kamenné moře
připomínající Mongibelo
střeží svůj poklad
před sluncem schovaný
v temné komnatě
Zvednu kámen
a jen na okamžik
škoda, že jen malý
spatřím hada
s kresbou klikatou
Vyrušen světlem
zavlnit se tiše
a zmizel v jiné skrýši
Kamení promlouvá
tichou řečí
bohatého života
k těm
kdo chtějí naslouchat
|