Působivé romantické místo situované v horní části úzké Vlčí rokle mezi Budovem a Svádovem, opředené navíc příběhem o slavnostní premiéře světoznámé opery Čarostřelec. Každý, kdo sem zavítá, je překvapen kontrastem divoké přírody ve srovnání s rušným centrem města
Ústí nad Labem, vzdáleného odsud jen několik málo kilometrů.
Budovský vodopád se nachází uprostřed hlubokého a obtížně přístupného skalního kotle. K úplné dokonalosti mu chybí jen větší průtok vody, trpí totiž, podobně jako řada dalších ústeckých vodopádů slabým průtokem vody. Proto je s oblibou navštěvován zejména v zimě, kdy zamrzne a promění se v mohutný ledopád či v době tání a po větších deštích. S tím je však stejně jako v zimě spojeno zvýšené riziko úrazu, neboť přístup je poměrně krkolomný a nebezpečný a to i za dobrého počasí. Zavítáte li sem v jinou dobu, spatříte s největší pravděpodobností jen tenký, třeba i kapající pramínek vody. Vzhledem ke kouzelné kulise však stojí i tento zážitek za návštěvu.
Samotný vodopád je vysoký 11 metrů a na Ústecku patří k nejvyšším. Padající voda vytvořila v průběhu tisíciletí v čedičovém podloží velký, 2 m hluboký převis, takže za vodpádem lze i projít.
A jak je to se slavným Čarostřelcem, o němž se v souvislosti s vodopádem dočteme snad ve všech turistických průvodcích? Pověst o čarostřelci, která se stala základem příběhu světoznámé Weberovy opery, je zasazena do českého pohraničí. Ve snaze lokalizovat místo děje, došlo záhy i na roklinu pod Budovským vodopádem, která nesla stejný název jako stěžejní scéna celé opery, tedy "Vlčí rokle" (německy Wolfschlucht, přičemž nedaleká obec Olšinky nesla v té době německý název Wolfschlinge). Děj opery sem sice přímo zasazován nebyl, ale naskytla se jiná zajímavá souvislost: autorem kulisy Vlčí rokle pro premiérové představení opery v roce 1870 byl malíř Hermann Burghardt, rodák z nedalekých Trmic. Tím vstoupila na světlo světa i lákavá hypotéza, že se tento, ve Vídni působící malíř, inspiroval při svém díle právě stejnojmennou roklí pod Budovem. Přání zde bylo asi otcem myšlenky, ale co je psáno, to je dáno. Nedávno nalezené vyobrazení Burghardtovy scény ve sbírkách Rakouské národní knihovny však žádnou podobnost s realitou Budovského vodopádu neprokázalo a tak dnes musíme tuto kulturně historckou záležitost řadit jen k místním legendám.
Z důvodu respektování licenčních práv není možné Burghardtovu scénu Vlčí rokle na těchto stránkách uveřejnit, se souhlasem Rakouské národní knihovny však byla vypublikována v brožuře Vodopády na Ústecku.
