České středohoří jsem si zamilovala na první pohled již před mnoha lety. Jeli jsme tenkrát s manželem naším prvním autem a s naším prvním psem do Peruce, podívat se do pamětní síně Emila Filly. Bylo to ještě předtím, než byla zrušena a později znovu obnovena. Ač je to dnes k nevíře, viděla jsem tuto krajinu poprvé, zato dojem z ní byl naprosto omračující. Tenkrát jsem ještě fotografovala černobíle starou zrcadlovkou a na kinofilm. Výsledky nebyly bohužel vždy podle mých představ. Postupně jsem během let přešla na novější fotoaparát a na fotografii barevnou, zásadní zlom ale přišel až s fotografováním digitálním. To a počítač se staly mými dalšími láskami.
Čas ubíhal a bylo ho stále málo, až jsem dospěla do věku důchodového a také jsem zůstala sama. Práce jsem se zatím nevzdala, pracuji dál, i když už jen na zkrácený úvazek, a tak mi nic nebránilo, abych se začala toulat Středohořím, se svou irskou teriérkou, čtvrtou generací mých irčanů, zcela podle libosti.
Dvakrát jsem se ve Středohoří i krátce ubytovala, v penzionu v Sutomi, abych si mohla zafotit brzy ráno, nebo západy slunce večer. Počasí mi tenkrát příliš nepřálo, téměř neustále pršelo, ale i tak se mi podařilo udělat několik pěkných fotografií. Některé z nich jsem potom věnovala do nově otevřené Galerie Porta Bohemica v Lovosicích. Sutom a její okolí je pro mne dodnes nejkrásnější částí Středohoří.
Čím víc se tím krásným Středohořím toulám, připadá mi stále úžasnější, stále víc a víc mi toho ukazuje. Při počátečním okouzlením krajinou jsem nevnímala nic dalšího, teď objevuji nádheru a rozmanitost různých květin, na které je Středohoří tak bohaté. Lepší, než botanická zahrada. Rovněž střídání ročních období, změny počasí a denní doby mi přinášejí i na opakovaně navštěvovaných místech stále nové a nové náměty a nutí mne vždy sáhnout po fotoaparátu.
A když se tak občas probírám svým rozsáhlým fotoarchivem a těším se některými oblíbenými záběry, připadá mi škoda nechávat si všechnu tu krásu jen sama pro sebe. Ráda bych ji ukázala i dalším, kteří mají rádi Středohoří a rádi se podívají na pěknou fotografii.
Pokud vás tento záměr zaujal, můžete mi napsat na níže uvedený e-mail. Byla bych velmi vděčná za jakoukoliv radu, námět či tip, jak vydat fotografickou publikaci, neboť nemám v tomto směru žádné kontakty či zkušenosti.
Zdena Vojtíšková
VojtiskovaZ@seznam.cz