Přírodní podmínky CHKO České středohoří

Chráněná krajinná oblast České středohoří patří z přírodovědného a krajinářského hlediska k nejzajímavějším a nejcennějším oblastem v České republice.

Geologie

Území CHKO České středohoří je z geologického hlediska velmi rozmanité. Nejčastěji zastoupenými horninami jsou třetihorní vulkanity a druhohorní křídové sedimenty.

Velmi významnou etapou geologického vývoje oblasti bylo období křídy v druhohorách. V období svrchní křídy (před 97 - 85 mil. lety) bylo území zaplaveno mělkým mořem, na jehož dně se ukládaly sedimenty. Jejich mocnost je až 1 000 m, převládají vápnité jílovce a slínovce, místy se vyskytují také pískovce. V Českém středohoří je mocnost křídových sedimentů největší z celé oblasti Českého masivu, sedimenty byly totiž překryty terciérními vulkanity a tím byly ochráněny před erozí.

Nejvýznamnějším obdobím geologického vývoje oblasti byly mladší třetihory (neogén), kdy zde probíhala sopečná činnost. Vulkanismus v oblasti je vázán na oherský rift, který vznikl pod vlivem alpinského vrásnění. Vulkanická činnost v Českém středohoří probíhala v období před 43 – 9 mil. lety. Nejčastěji zastoupenými vulkanickými horninami v oblasti jsou různé druhy čedičů, znělce, trachyty a tefrity.

Po skončení vulkanické činnosti se v celé oblasti začala výrazně uplatňovat eroze. Na části území byly odneseny povrchové produkty vulkanické činnosti a také svrchní vrstvy křídových sedimentů.  Výrazné vrchy jihozápadní části Českého středohoří jsou původně podpovrchová vulkanická tělesa (lakolity, žíly, výplně přívodních kanálů), která byla vlivem exogenních geomorfologických činitelů vypreparována z méně odolných křídových sedimentů. Povrchové produkty vulkanické činnosti byly zachovány zejména ve střední a východní části oblasti.

Ve čtvrtohorách v období glaciálů probíhalo velmi výrazné mrazové zvětrávání hornin. Docházelo k rozpadu skalních výchozů na blokovou suť, která se pohybovala po svazích. Vznikla tak četná suťová pole (Ostrý, Boreč, Kamenná hůra). Na úpatí svahů se hromadily hlinitokamenité akumulace, jejichž mocnost je až 20 m. V oblastech, kde svahové sedimenty leží na málo propustných jílovcích, jsou časté sesuvy. Z kvartérních sedimentů se v zájmovém území dále vyskytují spraše, které vznikaly v glaciálech, kdy bylo větrem přenášeno velké množství prachových částic. Sedimenty se vlivem západního proudění ukládaly zejména na východních závětrných svazích.

Suť v Průčelské rokli (Foto: J. Kyselka)

 

Reliéf

Reliéf Českého středohoří je velmi pestrý a v rámci České republiky a celé střední Evropy unikátní. Poměrně výrazně se liší Milešovské středohoří (jihozápadní část, převážně na levém břehu Labe) a Verneřické středohoří (severovýchodní část, převážně na pravém břehu Labe).

Milešovské středohoří je charakteristické velmi členitým reliéfem tvořeným jednotlivými vulkanickými kužely a kupami, které vystupují z mírně zvlněného povrchu na křídových sedimentech. Mezi nejvýznamnější vrcholy patří Milešovka, Kletečná, Lipská hora, Milešovský Kloc, Pařez, Solanská hora, Košťálov, Oblík, Raná, Lovoš a další. V centrální části Milešovského středohoří se místy vyskytují rozsáhlejší plošiny vzniklé na lávových příkrovech (Hradišťany, Březina).

Milešovské středohoří. Pohled z Košťálova (Foto: J. Kyselka)

 

Pro Verneřické středohoří jsou typické dlouhé hřbety (Dlouhý vrch, Sokolí hřeben) a rozsáhlé mírně zvlněné plošiny na lávových příkrovech (okolí Verneřic, Velkého Chvojna). Jednotlivé vulkanické kupy jsou ve Verneřickém středohoří méně časté (zejména v okolí Třebušína, Děčína a České Kamenice) Nejvýznamnějšími vrcholy jsou Sedlo, Buková hora, Varhošť, Javorský vrch, Kalich, Panna a další.

Verneřické středohoří. Pohled z Javorského vrchu (Foto: J. Kyselka)

 

Velmi výrazným krajinným prvkem je místy až 500 m hluboké údolí Labe. Přítoky Labe s velkým spádem vyhloubily hluboké rokle (např. Průčelská rokle, Rytina soutěska), často se zde vyskytují vodopády (např. Vaňovský vodopád, Budovský vodopád a další).

Budovský vodopád (Foto: J. Kyselka)

 

Údolí Labe v Sebuzíně (Foto: J. Kyselka)

 

Nevyšším bodem CHKO je vrchol Milešovky (837 m n. m.), nejnižším bodem je hladina Labe v Děčíně (121,9 m n. m.).

 

Vodstvo

Hlavním vodním tokem je Labe, které protéká oblastí přibližně od jihu k severu v hlubokém údolí. Největším přítokem je Ploučnice, která se do Labe vlévá v Děčíně.

V západní části CHKO je vlivem suššího klimatu poměrně řídká říční síť a vodní toky jsou zde po většinu roku málo vodné. Mezi nejvýznamnější toky patří Milešovský potok, Modla, Granátka, Hrádecký potok, Bořislavský potok a Žalanský potok.

Ve vlhčí východní části CHKO je říční síť podstatně hustší. Nejvýznamnějšími vodními toky jsou Luční potok, Homolský potok, Bobří potok, Valkeřický potok, Račí potok a Bystrá.

V chráněné krajinné oblasti se nachází několik rybníků. Mezi nejvýznamnější patří Dobroměřický rybník na Lounsku, rybníky v Milešově, Chmelař u Úštěka a Velký rybník u Karlovky. Zatopením bývalého lomu na štěrkopísek vzniklo Píšťanské jezero.

 

Klima

Průměrné roční teploty se pohybují mezi 5,1 °C na vrcholu Milešovky a 9 °C v Ústí nad Labem. Typickým znakem klimatu Českého středohoří je výrazný srážkový gradient. Ve směru jihozápad – severovýchod se zvyšuje úhrn srážek až o 100 %. Jihozápadní část Českého středohoří se nachází ve srážkovém stínu Krušných hor a roční úhrny srážek zde dosahují průměrně 450 – 500 mm. Vlhčí je okolí Hradišťan a Milešovky (úhrny přes 600 mm). Úhrny srážek se zvyšují směrem na severovýchod a v okolí České Kamenice dosahují až 800 mm za rok. Milešovka je největrnější horou České republiky, průměrná rychlost větru je 8,5 m/s. Velmi větrné jsou také vrcholy ostatních kopců v okolí.

V Českém středohoří se díky členitému reliéfu projevuje značná variabilita mikroklimatických podmínek (odlišné klimatické podmínky na severních a jižních svazích, teplotní inverze v hlubokých údolích).

Biotopy

Díky různorodé geologické stavbě, členitému reliéfu a pestrým mikroklimatickým podmínkám patří České středohoří k oblastem s nejvyšší biodiverzitou (rozmanitostí rostlinných a živočišných druhů) v České republice.

Typickými biotopy pro nejsušší jihozápadní část oblasti jsou stepi s porosty kavylů. Na jaře zde vykvétá celá řada chráněných druhů rostlin, např. koniklec luční český, hlaváček jarní, bělozářka liliovitá, divizna brunátná, kozinec bezlodyžný a mnoho dalších. Významná je také fauna stepí, zejména bezobratlých (např. motýli okáč skalní, modrásek vikvicový, pavouk stepník rudý a další). Nejvýznamnější stepní lokality se nacházejí na Rané, Oblíku, Srdově, Brníku, Dlouhé hoře, Číčově a dalších kopcích na Lounsku.

Kavylová step s diviznou brunátnou na Rané (Foto: J. Kyselka)

 

Velmi významným biotopem jsou bílé stráně, které se vyskytují na svazích tvořených křídovými sedimenty s vysokým obsahem vápníku. Tento biotop hostí celou řadu teplomilných druhů rostlin a také některé druhy orchidejí jako jsou vstavač nachový, pětiprstka žežulník či Střevíčník pantoflíček. Nejznámější lokalitou je národní přírodní památka Bílé stráně severně od Litoměřic.

pětiprstka žežulník na Bílých stráních u Litoměřic (Foto: J. Kyselka)

 

Na vrcholech mnohých kopců (Lipská hora, Vrabinec, Sedlo, Košťálov) se nacházejí skály, které porůstají rozchodníky, kapradiny, tařice skalní, modřenec tenkokvětý, kosatec bezlistý a další. Na skalních stěnách hnízdí výr velký, sokol stěhovavý a další druhy ptáků. Prudké svahy se sutěmi pokrývají suťové lesy s lípou a javorem. Velmi časté jsou také otevřené sutě (Plešivec, Ostrý, Boreč, Kamenná hůra) se specifickým mikroklimatem a výskytem glaciálních reliktů.

Převážně jižní svahy kopců porůstají dubohabrové lesy a teplomilné doubravy s velmi bohatým keřovým (líska, hloh, ptačí zob) a bylinným podrostem (jaterník trojlaločný, sasanka hajní, konvalinka vonná, třemdava bílá, kamejka modronachová, lilie zlatohlávek, medovník meduňkolistý a další). Zachovalé dubohabřiny a doubravy můžeme nalézt například na svazích Košťálova, Lovoše, Lipské hory, Milešovky a na dalších lokalitách.

Teplomilná doubrava na Sutomském vrchu (Foto: J. Kyselka)

 

V oblastech s vyššími úhrny srážek a chladnějším klimatem se místy zachovaly bučiny s kyčelnicemi cibulkonosnou a devítilistou v podrostu. Nejrozsáhlejší bučiny se nacházejí na Březině, Milešovce, v okolí Bukové hory, na Dlouhém vrchu u Litoměřic a na svazích údolí Labe.

Bučina na Milešovce (Foto: J. Kyselka)

 

Velmi vzácným biotopem jsou vlhké podhorské louky s výskytem upolínu nejvyššího, kosatce sibiřského a několika druhů orchidejí (prstnatec májový, kruštík bahenní, vstavač kukačka a další). Hlavními lokalitami jsou přírodní památka Babinské louky, přírodní rezervace Bohyňská lada a louky v okolí Janovic, Velké Javorské, Milešova a Lukova.

Vlhká louka s úpolínem nejvyšším a prstnatcem Májovým (Foto: J. Kyselka)

 

Významnými biotopy jsou také tok Labe s výskytem bobra evropského a tok Ploučnice s výskytem vydry říční.

 

Podrobnější informace o přírodních podmínkách naleznete na oficiálních stránkách Správy CHKO České středohoří (www.ochranaprirody.cz)